Dětskou stomatologii lze definovat jako působení praktického zubního lékaře pro určitou věkovou kategorii, v tomto případě od narození do 18 let. Dětská stomatologie náleží k nejmladším stomatologickým oborům. K jejímu osamostatnění přispěly ekonomicko-organizační a psychologické důvody. Vyvinula se v komplexní obor, který zahrnuje kromě záchovné péče a prevence zubního kazu i stomatologickou chirurgii, protetiku a parodontologii. Všímá si celkových projevů na ústních tkáních a je těsně spjata s čelistní ortopedií, dále spolupracuje s obory pediatrie, psychologie, anesteziologie a klinické genetiky. Zuby se vytvářejí a vyvíjejí od velmi časné fáze vývoje embrya, jsou vázány na vývoj tzv. zubní lišty. Na vývoji zubu se podílejí především buňky skloviny a buňky dřeně. Zubní kaz u dětí představuje vážný medicínský problém. Dítě často trpí bolestmi zubů, následkem toho odmítá jídlo a ústní hygienu a bojí se stomatologického ošetření. Neošetření dočasných, tedy prvních zubů, může vážně ohrozit vývoj stálých zubů i celkový zdravotní stav dítěte. Dětský kaz je mimořádně rychle probíhající forma kazu, který bez léčby vede k destrukci dočasných zubů batolat a předškolních dětí. Použití anestézie u dětí určuje rozsah a časová náročnost plánovaného výkonu, věk dítěte a jeho chování. Některé výkony nevyžadují aplikaci anestezie, u složitějších a časově náročnějších je vhodné aplikovat místní znecitlivění, které lze u velmi bázlivých dětí doplnit podáním premedikace. Prevence. Zubnímu kazu i jinému chronickému infekčnímu onemocnění lze zabránit vhodnou prevencí. Prevence zubního kazu musí začít u rodičů již v době těhotenství matky, musí být celoplošná a dlouhodobá. První preventivní prohlídka dítěte by se měla uskutečnit mezi 6.-12. měsícem, další preventivní prohlídky by měly následovat dvakrát ročně. Neuspokojivou vysokou kazivost v předškolním věku by mohlo zlepšit uplatnění metod stomatologie tj. oddálení progrese kazu, jeho zastavení, či dokonce vyhojení. Tyto metody však vyžadují stejnou úhradu zdravotními pojišťovnami jako za konzervační ošetření. Léčba stomatologických onemocnění u dětí není pro stomatologa lehkým úkolem a má-li se ho zhostit s úspěchem, je nezbytně nutná spolupráce s rodiči. Včasná diagnostika kazů a zejména důsledné dodržování výživového a hygienického režimu dítěte, spolu s pravidelnými kontrolami u stomatologa jsou podmínkou zachování funkčního dočasného chrupu.