Celkové zubní náhrady
Tělo celkové náhrady se rozděluje na :
1. baze náhrady
2. umělé zuby
Zohledňujeme zde 3 faktory :
a, zajištění stabilní plochy náhrady na bezzubých čelistech
b, stanovení správných mezičelistních vztahů(zde je to rekonstrukce m.v.)
c, sestavení umělých zubů tak, aby se zajistila fonace a mastikace bez destabilizace náhrady
Retence náhrady: 1, Plošná adheze
2, Tlaková diference
3, Svalová aktivita
4, Ukotvení do podsekřivých částí prot. lože
5, Stabilizace vhodným uspořádáním umělých zubů
ad1, Plošná adheze
Adhezivní (=přilnavý) princip se uplatňuje mezi dvěma povrchy jen v tom případě, je-li mezi nimi minimální štěrbina. Prostor se vyplní slinou, která dokonale kopíruje oba povrchy (sliznice, náhrada).
Kohezní síly - kohezita (soudržnost) se uplatňuje ve vrstvě sliny mezi sliznicí a náhradou a umožňuje vzájemnou vazbu povrchových adhezivních vrstev.
ad2, Tlaková diference
Tzv. sací efekt náhrady. Náhrada je k protéznímu loži přitlačena tlakem díky žvýkání. Pod náhradou vzniká vzhledem k okolnímu atmosférickému tlaku podtlak, který zvyšuje retenci náhrady.
ad3, Svalová aktivita
Náhrady musí být modelovány tak, aby nebyly aktivitou žvýkacího svalstva a svalstva mimického destabilizovány, ale naopak, aby stabilitě a retenci náhrad napomáhaly.
ad4, Zakotvení do podsekřivých částí prt. lože
tuber maxillae, tuberbulum alveolare mandibulae
ad5, Stabilizace vhodným uspořádáním umělých zubů
Důležité je, aby žvýkací plošky umělých zubů byly situovány tak, aby nedocházelo k uvolňování při žvýkání a fonaci.
Anatomie protézního lože
Protézní lože - plocha na kterou doléhá snímatelná náhrada. Čím větší plocha protézního lože, tím; je náhrada stabilnější Čím je náhrada stabilnější, tím je lepší retence. Čím je větší retence, tím je lepší využití žvýkacího tlaku. Snažíme se o maximální extenzi baze náhrady!!
Při ztrátě zubů dochází k funkčním změnám stomatologického systému (zejména k atrofii). Atrofie postihuje především alveoly. V dolní čelisti bývá atrofie často rozsáhlejší než v horní, takže alveolární výběžek může zcela chybět. U horní čelisti je koncentrická atrofie, u dolní je excentrická. To má za následek změnu pozice hřebenové linie jak ve vertikálním, tak i v horizontálním směru. Důsledkem je pak i stále větší sklon interalveolární osy.
1. Horní čelisti -
Primární zatížení -(při dokousnutí) vrchol alveolárního výběžku.
Sekundární zatížení - vestibulární část alveolárního výběžku a plocha tvrdého patra.
koncentrická atrofie
Úseky protézního lože :
a, retní úsek - frenulum labii superioris - uzdička
papilla incizive
crista canina - uzdička mezi špičáky
přeextendování náhrady vede k deformaci rtů
b, tvářový úsek - párový úsek, od crista canina až k mediálnímu okraji tuberu maxillae. V oblasti premolárů se vyskytují postranní tvářové řasy
c, tuber maxillae - párový úsek, úseky distálního konce
d, zadní hráz - uzavírá obvod, probíhá na nepohyblivé části měkkého patra, těsně za hranicí patrových kostí - dá se poznat palpací nebo
Hauptmayerovou metodou - určí kde má probíhat úsek zadní hráze. Pacient se nedá vydechnout do nosu, který je ucpaný. Hranice se silně vyklene do d.ú. - linie H. Při vyslovení písmene A se určí linie A - určuje hranici mezi pohyblivou a nepohyblivou částí patra.
Konec náhrady probíhá mezi linií A a H, 1-2mm distálně.
2. Dolní čelisti -
Primární zatížení - hřeben alveolu.
Sekundární zatížení - vestibulární nebo lingvální svahy.
excentrická atrofie
Úseky prorézního lože :
a, retní úsek - laterálně ohraničen tvářovými řasami, v dolní čelisti nemusí být uzdička
b, tvářový úsek - párový úsek, dosahuje na mediální část úponu musculus master, klenba vestibula je rozšířena a vytváří buccinátorovou kapsuokraj náhrady musí být rozšířenější
c, maseterový úsek - vymezený úponem, uvolnění okraje náhrady
d, úsek distálního uzávěru - tritonům retromoláre (za molárem)
tuberculum mandibulae - hrbolek se má obkružovat
e, postranní lingvální úsek - okraj nesmí být přeextendovaný
f, střední podjazykový úsek - pod jazykem je uzdička - vykrojení
Resilience sliznice
- různě stlačitelná pružná sliznice. Odlehčení - oblast patrového švu, různé kostní výběžky
Otiskování bezzubých čelistí
Aby bylo dosaženo maximální shodydva otisky.
a, předběžný (v konfekčních lžících)
b, definitivní (v individuálních lžících)
Předběžný otisk :
Jako základ pro zhotovení individuálních lžic. Otisk alginátovou OH.
Definitivní otisk :
Otiskuje se pomocí individuálních lžic ze šelaku, nebo umělé pryskyřice. Při modelaci lžic se vyhýbáme uzdičkám a různým úponům. Orámování lžic pomocí dentiplastu. Otisk řepinek, nebo polyétery. V laboratoři se otisk odlije kamennou sádroudefinitivní pracovní model
Stanovení mezičelistních vztahů
Stanovení mezičelistních vztahů - určení vertikálního a horizontálního vztahu čelistí. Rekonstrukce okluzní roviny ve správném prostorovém vztahu vůči obličejovému skeletu. Rekonstruovaný mezičelistní vztah je nutno převést do artikulačního přístroje. Děje se tak pomocí skusových voskových šablon.
Skusové šablony :
Jsou tvořené šelakovou bází a voskovým valem, stanovují nám mezičelistní vztahy. Šablony musí naléhat přímo na alveol v rozsahu budoucí náhrady. Musejí se proto zhotovit na modelu z definitivního otisku.
Úprava voskových šablon - úkolem je navodit vzdálenost, která odpovídá původní výšce skusu. Výška voskového valu až 1cm, šířka valu ve front. úseku 4-5mm, v later. úseku 8mm.
pacient se nesmí opírat, sedí vzpřímeně
1, úprava horní výšky skusu
ve frontální části je okluzní rovina rovnoběžná s rovinou bikupilární, v postraním úseku je okluzní rovina rovnoběžná s rovinou nosoaurikulární.
2. úprava dolní výšky skusu (v ordinaci)
seříznutí tak, aby byla v plném kontaktu s horní výškou skusu
obě šablony spojíme spontami ze sešívačky
označení středové linie, linie úsměvu a špičákové body
Výběr barvy a tvaru - v ordinaci
Velikost zubů - řídíme se záznamy na šabloně. Vzdálenost hrotů špičáků odpovídá přibližně šíři nosní baze.
Zastavení do artikulačního zařízení
Okluzní rovina šablon musí být rovnoběžná se základnou či příslušnými značkami artikulátoru. Řezákový bod se musí ztotožnit s hrotem incizí tyčinky.
Základní statická pravidla
3 polohy pro umělé zuby vůči hřebenové linii-
1. palatinálně nebo lingválně - největší stabilita, ale není místo pro jazyk
2. vestibulárně- špatná stabilita
3. na hřebenové linii - kompromis - přijatelná stabilita, je místo pro jazyk
1. Statické pravidlo
je třeba stavět zuby podle interalveolární osy
V interalveolární ose leží podélné mezihrbolkové rýhy horních zubů a bukání hrbolky dolních zubů. Interalveolární osy se mírně zbíhají
příčné zakřivení.
2. Statické pravidlo
vytvoření podélné křivky okluze : Při podélné orientaci žvýkacích ploch sledujeme zakřivení dolního alveolárního hřebene.
Sestavení chrupu při anomáliích
a, Progénie - zvětšení dolní čelisti ve všech směrech, řezáky stavíme hrana na hranu a laterální zuby do zkříženého skusu.
b, Prognácie - horní čelist je posunuta dopředu, protruze horních řezáků.
Pracovní postup
ORDINACE: předběžné otisky (elastikem)
LABORATOŘ: odlití modelů, zhotovení individuálních otiskovacích lži
ORDINACE: definitivní otisky (repinem)
LABORATOŘ: odlití modelů (kamennou sádrou), zhotovení voskových šablon
ORDINACE: rekonstrukce mezičelistních vztahů, vybrání barvy a tvar
zubů
LABORATOŘ: zastavení modelů do artikulátoru, Stavení umělých zubů - ve frontálních úseku stavíme zuby před hřebenovou linii, také podle estetických norem a zákresů na šablonách. Incizí hrany velkých středních řezáků jsou přímo na okluzní rovině, horní postranní řezáky jsou mírně nad rovinou okluze, horní špičáky se roviny okluze dotýkají hroty.
Postranní úsek - v later. úseku má přednost funkce, je třeba respektovat statická pravidla. Je-li sklon interalveolární osy ostřejší než 80´, zuby stavíme do zkříženého skusu.
Modelace baze náhrady
ORDINACE: zkouška zubů ve vosku
LABORATOŘ: zakyvetování, retuš zadní hráze, nacpání pryskyřice (Triplex), opracování, vyleštění
ORDINACE: nasazení, odevzdání
