Logopedie

V dnešní době na nás působí stále více médií, komunikace se mezi námi vytrácí. Nečtou se pohádky a nevypráví se tak jako dříve. To vše je nahrazeno audiovisuální technikou. Další problém je v tom, že máme stále méně času, a to jak na sebe, tak i na své děti. Klidné chvíle jsou stále vzácnější. Aby se řeč mohla dobře rozvíjet, potřebuje nejen obratnost a kvalitní smyslové schopnosti, ale zejména kvalitní přísun informací. To vše je důvodem toho, že je mezi námi více lidí, kteří mají problémy s verbální komunikací. A to často vede k jejich podceňování, někdy i k posměchu a především ke špatné integraci.

Proto bychom měli rozvíjet řeč již od narození dítěte. Jazyk a řeč jsou totiž funkce, které si slyšící dítě zpravidla osvojí již v prvním roce svého života. Bohatost řeči zajišťuje především rodina a prostředí kolem něj. Řeč a jazyk se zajisté bude lépe a rychleji rozvíjet v prostředí klidném. Tam, kde dítě uslyší řeč srozumitelnou, informačně a citově bohatou, klidnou a uvolněnou. Dále je moc důležité, aby si rodina na dítě udělala dostatek času na hru, komunikaci s ním samotným, i když s nimi dítě komunikuje zprvu jen neverbálně.

Musíme si uvědomit fakt, že rozvoj řeči začíná již v náruči matky, při kojení, převlékání, koupání, hraní. Jestliže jsou všechny tyto činnosti doprovázeny láskyplným povídáním, vyprávěním, veršováním či zpíváním je to dobrý začátek k rozvoji  a ovládnutím jazyka a řeči. Avšak tyto činnosti by neměly být nahrazovány např. televizním či rozhlasovým vysíláním, nahrávkami na CD apod.

Naopak, špatný vliv na dítě a rozvoj jeho řeči má účast při rodinných sporech, hlučné prostředí, špatný projev dospělých - odposlech vady řeči od rodičů či jiných příbuzných, špatná artikulace či breptání a žvatlání na malého potomka. Další špatné faktory jsou sledování televize, poslech rozhlasu, magnetofonu, protože tyto prostředky mám sice rozvíjejí slovní zásobu, ale nedochází ke zpětné vazbě.

Diagnostice, prevenci a terapii narušené komunikační schopnosti se zabývá logopedie - mladý vědní obor, který se ještě stále rozvíjí. V současné době je tento vědní obor především chápán jako obor, který se zabývá komunikačními schopnostmi člověka, jejím vývojem, patologickými jevy, jejich diagnostikou i terapií osob s narušenou komunikací.

Mým cílem a cílem této práce je seznámit čtenáře, co to vlastně je logopedie a logopedická intervence, komu se můžeme svěřit do logopedické péče, jak vznikla. Dále jsem se věnovala některým logopedickým vadám a také jsem se zaobírala jaké má logopedie postavení v systému dalších věd.

1  Definice logopedie jako oboru a profese

Speciální pedagogika je významná pedagogická disciplína orientovaná na výchovu, vzdělávání a společenské možnosti  a uplatnění zdravotně a sociálně znevýhodněných osob a jejich co možná největší integraci do společnosti. Speciální pedagogika se sama o sobě člení do jednotlivých oborů a jedním z mnoha je právě logopedie.¹

1.1  Definice logopedie

Název logopedie vznikl ze slova „logos", což znamená slovo a „paidea", které si můžeme vyložit jako výchova.¹

Logopedie je psychoterapeutická metoda vyvinutá Viktorem Emmanuel Frankem v první polovině 20. století, proto se stále ještě mění a rozvíjí. Proto není tak snadné logopedii definovat.² Jako příklad toho si můžeme uvést definice dvou lékařů, a to lékaře Froschels a lékaře Sováka. Ve Vídni lékař-foniatr Froschels definoval logopedii jako lékařskou vědu, ale u nás později také  lékař-foniatr Sovák ji definoval jako obor speciálně-pedagogický.³ V Defektologickém slovníku je obor vymezen jako výchova řeči.⁴

Logopedie bychom tedy mohli v dnešní době definovat jako speciálně pedagogický vědní obor, který se zabývá komunikačními schopnosti člověka, fyziologií a patologií komunikačního procesu, výzkumem v této oblasti, ontogenezí řeči, diagnostikou a terapií vad a poruch komunikačními schopnostmi, edukací osob s poruchami komunikačních schopností a taktéž prevencí těchto poruch.

Dále můžeme mluvit o vědním oboru interdisciplinárního charakteru, jehož předmětem jsou zákonitosti vzniku, eliminování  a prevence narušené komunikační schopnosti. A také je to věda, zkoumající narušenou komunikační schopnost u člověka z hlediska jejich příčin, projevů, následků, možnosti diagnostiky, terapie  i prevence. Aktualitu, která je specifická pro práci logopeda, lze označit termínem logopedická intervence.⁵

1.2  Logopedická intervence

Logopedická intervence je specifická aktivita, kterou si můžeme vyložit jako zakročení, zákrok, zásah, vměšování. Je to aktivita, kterou uskutečňuje logoped s cílem identifikovat, eliminovat, zmírnit či překonat narušenou komunikační schopnost, nebo předejít tomuto narušení (zlepšit komunikační schopnost). Je to multifaktoriálně podmíněný proces, který se realizuje v zájmu dosažení  těchto cílů na třech úrovních. A to: logopedická diagnostika, logopedická terapie a logopedická prevence.¹

1.3  Logopedická péče

V celosvětovém měřítku se můžeme setkat s různými odlišnostmi v poskytování péče o jedince s narušenou komunikační schopností, tak i různým systémem vzdělávání logopedů. Rozptyl délky studia oboru logopedie je od 3 do 7 let. Formy studia jsou různé, a to bakalářské, magisterské a doktorandské studium. Studium logopedů probíhá na pedagogických fakultách (ČR, SR), samostatných fakultách nebo institutech (USA), lékařských fakultách (Kanada), v jiných zemích je studium realizováno na vyšších školách (Německo).

V současné době je v ČR logopedická péče realizovaná ve třech resortech. A to v resortu školství, zdravotnictví a resortu práce  a sociálních věcí.⁶

Logoped je u nás absolvent vysokoškolského studia a složil státní zkoušku z logopedie a surdopedie.⁷ Je to odborník, jehož základní angažmá spočívá v prevenci, diagnostice, intervenci  a organizaci péče a výzkumných aktivitách v oblasti poruch mezilidské komunikace.⁵ Spolupracuje v rámci své činnosti s odborníky různých vědních disciplín. Měl by to být jedinec, který disponuje odbornými znalostmi, schopnostmi a dovednostmi na profesionální úrovni, s velmi dobrou úrovní komunikační kompetence, s dobrým fonematickým rozlišováním a zájmem o další vzdělávání. Kromě těchto profesionálních kvalit, by měl mít také určité osobnostní kvality. Logoped poskytuje péči všech věkových kategorií (rané období, období předškolního a školního věku, adolescenti, dospělý, období stáří).

Logopedičtí asistenti jsou absolventi bakalářského studijního programu speciální pedagogiky na pedagogické fakultě se SZZ z logopedie, do roku 1993 byli logopedičtí asistenti absolventi logopedického kurzu (většinou učitelky mateřských školek).⁶ Hlavním a důležitým úkolem těchto asistentů je prevence poruch řeči, osvěta  a také vyhledávání dětí ohrožených některou poruchou komunikace. Logopedičtí asistenti jsou (nebo by měly vždycky být) ve spojení s logopedem.⁷

Klinický logoped působí v resortu zdravotnictví. Způsobilost k výkonu tohoto povolání se získává absolvováním magisterského studijního programu speciální pedagogiky se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie a absolvováním specializačního vzdělávání v oboru klinická logopedie, které trvá 3 roky. Za výkon povolání je považována činnost diagnostická, léčebná, rehabilitační, preventivní, posudková a dispenzární péče.⁶

2  Historie logopedie

Historiografii logopedie lze analyzovat z různých aspektů. Jednak lze zkoumat dějiny vědního oboru, jednak dějiny logopedické péče, ale také dějiny vzdělávání logopedů, popřípadě dějiny logopedie jako profese. Na dějiny logopedie je možný pohled regionální, partikulární nebo globální, celosvětový.

2.1  Starověk a středověk

V roce 436 př. n. l. použil termín logopedie ve smyslu výchova řeči starověký filozof Gorgiase Isokrates. Tento filozof měl prý slabý hlas, a proto pouze připravoval soudní a politické projevy pro jiné a měl svou řečnickou školu.

Řečnictví, rétorika byl obor ve středověku velmi vážený. Nejproslulejším řečníkem v prvním století našeho letopočtu byl Marcus Fabius Quintilianus. Je autorem výroku „škola hrou", omylem tradičně přisuzován Janu Amosu Komenskému.

Opravdový zájem o řeč vznikl však mnohem později. Například nejstarší známá mluvnice pochází ze šestého století př. n. l., a právě zde můžeme nalézt nauku o správné výslovnosti. Moc důležití v té době byli i někteří filozofové a řečníci. Například Aristoteles, vychovatel Alexandra Velikého. Sám trpěl koktavostí, sepsal svá pozorování o hlase a sluchu a o poruchách řeči po úrazech hlavy. Hippokrates se zase zabýval tvorbou hlasu a souvislostí poruch řeči s chorobami mozku. Snad jednoho z posledních, které ho bych zmínila byl nejuznávanější řečník Marcus Tullius Cicero, které své poznatky o výchově řečníka, hlasové hygieně a fyziologii vad řeči a sluchu, sepsal v díle „O řečníkovi".⁵

2.2  Novověk

Jistou pozornost zaslouží bratislavský rodák Wolfgang von Kempelen. Vynálezce tiskařského stroje pro nevidomé (písmena otiskovával barevným papírem). Tento stroj používala vnučka Marie Terezie Marie von Parados. Další a asi nejcennější z jeho vynálezů je však „mluvící stroj". Naposledy byl představen veřejnosti v roce 1923. Obdobný stroj sestavil i Erasmus Darwin, dědeček byl Charles Darwin a oba kupodivu trpěli koktavostí. Kempelen se zapojil  do diskusí o původu lidské řeči svým spisem vydaným v roce 1791  ve Vídni v německé a francouzské verzi pod názvem „Mechanismus lidské řeči".

Z českých dějin nesmíme zapomenout na Jana Amose Komenského a jeho „Informatorium školy mateřské", blahoslaviv spis „Vady kazatelů" a z 19. století dílo „O důležitosti mateřské řeči" od J. E. Purkyně.

V roce 1946 vznikl na popud Miloše Sováka Logopedický ústav hl. města Prahy. V roce 1960 vznikem foniatrického oddělení byl zrušen. Tento ústav měl oddělení audiologické, pediatrické, neuropsychiatrické, oddělení logopedické terapie. Lůžková část byla vybudována při škole pro nedoslýchavé v Praze v Ječné ulici (tato škola funguje dodnes). Ústav fungoval jako školící středisko. Často jsou zmiňovány dvě aktivity ústavu, a to zapůjčování sluchadel  a soustředěná péče o děti levoruké.

Jako zajímavost představuji Jana Kapistrána, původem z Neapole. Tento vynikající řečník, právník a diplomat navštívil  v 15.století Olomouc, aby zde pomohl s Jiřím z Poděbrad sjednat smír kališníků s katolíky. Pro logopedy je však podstatnější, že je označován jako vynikající logoped, který při svém putování měl mnoho lidí naučit správně mluvit.⁵

3  Postavení v systému dalších věd

Logopedie je u nás tradičně součástí speciální pedagogiky a má těsný vztah k obecné pedagogice i k ostatním oborům speciální pedagogiky - surdopedii, somatopedii, psychopedii i oftalmopedii. Logopedie se zabývá patologickou stránkou komunikačního procesu, to určuje její vztah k ostatním oborům. Z oborů medicíny jsou to pediatrie, foniatrie, otorinolaryngologie, stomatologie, plastická chirurgie, ortodencie, neurologie, neurochirurgie, psychiatrie, z oborů psychologie - vývojová psychologie, patopsychologie, dále jazykovědní obory - fonetika, fonologie. Stále důležitějšími se stávají poznatky z neurolingvistiky, psycholingvistiky, genetiky, informatiky, kybernetiky, právních věd apod.¹

Závěr

Komunikace pro život lidí je velmi důležitá a významná. Cílem této schopnosti, kterou má jenom člověk, je vzájemně se dorozumět, šířit informace a tím je i získávat, ale především vytvářet, udržovat a pěstit si mezilidské vztahy. Proto význam a důležitost komunikace nelze podle mého dostatečně ocenit. A to samé platí i pro vědu zvanou logopedie. Protože ta leč se stále vyvíjí, má za cíl odstraňovat jakoukoliv chybu v řeči a tím nás začleňovat do lidské společnosti.