V praxi se vyskytují případy, kdy zaměstnavatel žádá zubního lékaře o sdělení, zda konkrétní zaměstnanec je či není jeho pacientem, případně zda tohoto zaměstnance v určitou dobu ošetřil. Zaměstnavatelé argumentují tím, že návštěva zubního lékaře je překážkou v práci na straně zaměstnance, kterou je zaměstnanec povinen zaměstnavateli prokázat, a že zubní lékař je povinen poskytnout při tomto prokazování součinnost.

Zubní lékař je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých dozvěděl při výkonu svého povolání. Výjimkou jsou případy, kdy takovou skutečnost sděluje se souhlasem pacienta, a pak již jen případy, kdy je trestně stíhán anebo kdy je proti němu nebo jeho zaměstnavateli veden spor o náhradu škody či na ochranu osobnosti.

Mezi skutečnosti, na které se vztahuje povinná mlčenlivost, patří i to, zda konkrétní osoba je pacientem dotčeného zdravotnického pracovníka, a samozřejmě i to, zda a případně kdy byla tato osoba dotčeným zdravotnickým pracovníkem vyšetřena či ošetřena.

Z výše naznačených právních závěrů vyplývají čtyři možnosti, jak na předmětný dotaz odpovědět:

1. Směřuje-li dotaz k tomu, zda konkrétní osoba je či není u osloveného zubního lékaře pacientem, případně k tomu, zda a kdy zde byla tato osoba vyšetřena či ošetřena, není na odpověď právní nárok. Zubní lékař proto z právního hlediska může ponechat žádost zcela bez reakce, případně reagovat tak, že žádné informace tohoto druhu poskytovat nebude. Lze však doporučit, aby zubní lékaři informace, které poskytnout smějí (viz dále), zaměstnavatelům poskytovali; je totiž pravděpodobné, že pokud se zaměstnavatel snaží ověřit, zda jeho zaměstnanec skutečně byl v konkrétní den u osloveného zubního lékaře, dělá to proto, že má o tvrzení zaměstnance pochybnosti. Může to znamenat, že zaměstnanec se vymlouvá na osloveného zubního lékaře či dokonce používá jeho padělané razítko či podpis. Je proto na místě se zaměstnavateli v těchto případech spolupracovat, samozřejmě však v mezích zákona (viz dále).
Pozor: jestliže se dotaz týká pacienta, který je na základě rozhodnutí osloveného ošetřujícího lékaře uznán dočasně práce neschopným, je ošetřující lékař povinen určité informace zaměstnavateli sdělit – viz níže bod 4.

2. Dotazuje-li se zaměstnavatel na osobu, která není a nikdy nebyla pacientem osloveného zubního lékaře, je zubní lékař oprávněn tuto skutečnost zaměstnavateli sdělit. Protože nejde o jeho pacienta, není vůči němu vázán povinnou mlčelivostí. Odpověď proto může znít např.: „Sděluji Vám, že pan A. B., nar. 1.1.1950, kterého se týká Váš dotaz, není a nebyl ve zdravotnickém zařízení, které provozuji, registrován a nebyl zde nikdy ošetřen.“

3. Pokud se však zaměstnavatel dotazuje na osobu, která je anebo v minulosti byla pacientem osloveného zubního lékaře (lhostejno, zda registrovaným či neregistrovaným), je oslovený zubní lékař vázán povinnou mlčenlivostí. Nesmí proto zaměstnavateli sdělit ani to, zda dotčený zaměstnanec je jeho pacientem či nikoliv. Odpověď tak může znít např. takto: „Pokud jde o pana C. D., musím poskytnutí jakýchkoliv informací odmítnout s odkazem na povinnou mlčenlivost zdravotnických pracovníků, upravenou v ust. § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.“

4. Jde-li o pacienta, kterého oslovený ošetřující lékař uznal dočasně práce neschopným (tzn. předal mu rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti), je ošetřující lékař povinen zaměstnavateli na jeho žádost sdělit
- informace o místě pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti;
- informace o rozsahu a době povolených vycházek;
- skutečnosti potřebné k provedení kontroly, zda dočasně práce neschopný zaměstnanec dodržuje stanovený režim (jde v zásadě o informace uvedené v předchozích dvou bodech a dále o informaci o povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti).

I bez žádosti zaměstnavatele je ošetřující lékař povinen jej informovat o tom, že dočasně práce neschopný zaměstnanec porušil stanovený režim, a to nejpozději v následující pracovní den po dni, kdy se dozvěděl o tomto porušení.

Pro úplnost je nutno uvést, že požádá-li o potvrzení, že v konkrétní dobu absolvoval vyšetření či ošetření, sám pacient, je mu zubní lékař povinen vyhovět. Potvrzení samozřejmě musí být pravdivé, neboli je vyloučeno potvrdit pacientovi cokoliv, co se ve skutečnosti nestalo. Žádá-li o poskytnutí informací zaměstnavatel s prokazatelným souhlasem pacienta, lze požadované informace poskytnout i zaměstnavateli.

Mgr. Jiří Slavík

Zdroj: Česká stomatologická komora