Povinná mlčenlivost

Právo na ochranu osobních údajů je zabudováno již v článku 3 odstavce 3 Listiny základních práv a svobod. Osobním údajům poskytuje právní řád ochranu a to jak z pohledu práva občanského, správního i trestního. Zákon na ochranu osobních údajů je zákon č 101/2000Sb, kdy ochrana informací o zdravotním stavu je pod § 4 písmeno b.

Zdravotnický pracovník se kromě zákona 101/2000Sb. musí řídit ještě zejména Úmluvou o lidských právech a biomedicíně a zákonem 20/1966. Každý člověk má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví.  Právem každého je také nebýt informován o těchto skutečnostech o zdravotním stavu, pokud si to nepřeje. Právní řád také umožňuje, ve výjimečných případech omezit uplatnění práva pacienta znát veškeré informace o zdravotním stavu.

Zdravotní pracovník informuje pacienta či další osoby, které pacient určí o každém vyšetřovacím i léčebném výkonu o jeho alternativách, rizicích i důsledcích. Informuje také o účelu a povaze poskytnuté zdravotní péče.

Právo na informace mají i osoby blízké, pokud však splní určité podmínky. Tyto osoby mají právo na informace nezbytné pro ně k zajištění péče o pacienta nebo informace na ochranu jejich zdraví. Pokud pacient vyslovil zákaz poskytování informací a to bud jakékoliv osobě nebo určil osobu, která může být informována, lze informace sdělit pouze se souhlasem pacienta, který stačí ústní.

Mlčenlivost lze charakterizovat jako právní institut. Má za úkol chránit zájmy fyzických osob, tím, že nesděluje informace, které se v souvislosti s výkonem povolání dozvěděla. Povinná mlčenlivost zdravotnického pracovníka se nachází v § 55 písmeno d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.  V posledních letech tato povinnost prošla několik změnami. V poslední úpravě byla prolomena ve prospěch zdravotnických pracovníků i zařízení. Tyto osoby tak mají právo v případě ochrany svých vlastních práv použít údaje o zdravotním stavu pacienta i bez jeho svolení. Není tak nadále nutné, aby se tyto osoby dožadovali zproštěni povinné mlčenlivosti například v soudních sporech a podobně.

Zdravotničtí pracovníci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli při výkonu povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sdělují se souhlasem ošetřované osoby; povinnost oznamovat určité skutečnosti uložená zdravotnickým pracovníkům zvláštním právním předpisem není tím dotčena. Povinností mlčenlivosti není zdravotnický pracovník vázán v rozsahu nezbytném pro obhajobu v trestním řízení a pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je - li předmětem řízení spor mezi ním, popřípadě jeho zaměstnavatelem a pacientem, nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo na ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Tato povinnost mlčenlivosti se vztahuje i na zdravotnické pracovníky, kteří nevykonávají zdravotnické povolání.

V trestním právu je povinná mlčenlivost prolomena zejména ustanovením § 8 odst. 4 a 5, §99 odst. 2, §158 odst. 7zákona č 141/1961 Sb. Právnické a fyzické osoby, státní orgány jsou povinny bez zbytečného odkladu i bez úplaty vyhovět orgánům činných v trestním řízení.

Toto stanovení lze odmítnout s odvoláním na povinnost zachovávat tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem nebo státem uznanou nebo uloženou povinnost mlčenlivosti. Takovéto informace lze vyžádat po předešlém souhlasu soudce. Povinnost mlčenlivosti ale neplatí, pokud by se osoba, která tuto povinnost jinak má vystavila nebezpečí trestního stíhání pro neoznámení nebo nepřekažení trestního činu, nebo pokud je tato osoba současně oznamovatelem trestního činu. Povinnost oznamovat trestní čin je nadřazena povinnosti mlčenlivosti a zároveň neoznámení trestného činu je také trestný čin. Povinnost vyhovět orgánům činným v trestním řízení však není povinností svědčit v trestním řízení, ale pouze písemně vyhovět písemném vyžádání na podkladě písemného soudního souhlasu.

Povinnost mlčenlivosti obvykle nebrání vyhovět dožádání soudu, ale brání zdravotnickým pracovníkům podat svědeckou výpověď

Dalším prolomení povinné mlčenlivosti je v souvislosti s prohlídkou těla jakožto důkazu v trestním řízení. Každý je povinen podrobit se prohlídce těla, pokud to vyžadují okolnosti trestního řízení, zda jsou na jeho těle stopy trestného činu. Pokud není prohlídka provedena lékařem, může ji také provést osoba stejného pohlaví, zákonodárce však dává přednost prohlídce lékařem. Pokud je lékař o prohlídku požádán je povinen sdělit orgánům činným, v trestním řízení zjištěné skutečnosti a nemůže se odvolávat na lékařské tajemství.

Podobně je tomu tak i při poskytování znaleckého posudku. Na posudek, odborné vyjádření či znaleckou výpověď se v trestním řízení povinná mlčenlivost nevztahuje.

Zdravotnický pracovník má také oznamovací povinnost v případě pitvy či prohlídky zemřelého vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem., taktéž v případě sebevraždy nebo nálezu mrtvoly bez známé totožnosti. V tomto případě smrtí zaniká nárok poškozeného na povinnou mlčenlivost minimálně ve vztahu s orgány činnými v trestním právu. Tyto orgány nakládají se získanými informacemi jako se služebním tajemstvím.

Neoprávněné nakládání s osobními údaji, což se vztahuje i na údaje ve zdravotnictví kromě stanovených výjimek se kvalifikuje jako trestný čin podle § 178 trestního zákona. Ten, kdo by byť z nedbalosti neoprávněně použil či jinak zneužil soukromé informace, které se spadají pod povinnou mlčenlivost může být potrestán odnětím svobody až na 3 roky, zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. U zdravotníků však připadá v úvahu použití kvalifikované skutkové podstaty se sazbou až na 5 let. Protože zdravotník je vázán zvláštní formou zákonné povinné mlčenlivosti. 1. 1. 2010 vstoupí v platnost nový trestní zákoník a do té doby je jedním ze znaků trestného činu i společenská nebezpečnost trestného činu, která musí být vyšší než nepatrná, aby byl tento čin trestný.

Neoprávněné nakládání s osobními údaji je v novém trestním zákoně obsaženo pod §180.

Použitá literatura:

KRUTINA, M., LANGMEIER J, Trestněprávní aspekty povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků, in Zdravotnictví a právo, 9/2009, s.2-5, Praha,

ISSN 1211-6432

ŠMÍD, V. Zákon č. 101/2000 Sb. [online]. 2001. 2000 [cit. 2009-10-20]. Dostupný z WWW: <http://www.fi.muni.cz/~smid/ochdn3.html

SOVOVÁ , O. Právní problematika mlčenlivosti ve zdravotnictví [online]. první. Pardubice : 2005 , 2008 [cit. 2009-10-20]. Dostupný z WWW: <http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2008111301>.