První pomoc
1.1 Vymezení první pomoci
Cílem první pomoci je zachránit život člověku a zabránit zhoršení zdravotního stavu postižené osoby.
Existují různé definice první pomoci, proto si pro příklad uvedeme pouze dvě:
1) První pomoc je péče nebo léčba poskytnutá postiženému před příjezdem Zdravotnické
záchranné služby nebo jiného kvalifikovaného odborníka.
2) První pomocí rozumíme soubor jednoduchých účelných opatření, která mohou být realizována kdekoliv a kdykoliv, bez složitých pomůcek a přístrojů, každou osobou znalou postupů první pomoci, a která slouží k bezprostřední pomoci při náhlém postižení zdraví či života. Často jí předchází tzv. technická první pomoc (viz dále). Nedílnou součástí první pomoci je rovněž péče o postiženého do doby jeho předání profesionálním záchranářům. Správně poskytovaná první pomoc musí být účelná, rychlá, rozhodná a musí respektovat bezpečnost zachránce (nelze poskytovat první pomoc, je-li zároveň ohrožen život či zdraví zachránce).
První pomoc lze rozdělit na technickou a zdravotnickou. Technická PP, která obvykle předchází pomoci zdravotnické, se zaměřuje na zmírnění nebezpečí pro zachránce, zamezení dalšího působení negativních vlivů na pacienta a zajištění vhodných podmínek pro poskytnutí zdravotnické PP (např. uhašení požáru, zabezpečení místa nehody atd.). Zdravotnická pomoc jsou veškeré úkony prováděné při péči o pacienta, které svou povahou nespadají do pomoci technické, jde tedy o vyšetření a ošetření.
PP je dále dělena na laickou a odbornou. Laickou první pomoc poskytují osoby neškolené v PP nebo osoby bez zdravotnického vzdělání, pro které je setkání s pacientem náhodné. Činí tak bez speciálního vybavení, se základním materiálem (autolékárničky, lékárničky na pracovištích...) nebo jen s improvizovanými pomůckami. Odborná pomoc je poskytována osobami v tomto směru školenými, disponujícími pro tyto účely zvláštním vybavením. K pacientovi se dostávají na základě telefonické výzvy, jen zřídka jde o setkání náhodná.
2. PRÁVNÍ ÚPRAVA POSKYTOVÁNÍ PRVNÍ POMOCI
2.1. Obecné zákony
První pomoc je vymezena přímo zákony. Jako první může být uveden zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, který ukládá poskytnutí první pomoci jako povinnost každého občana a zároveň definuje podmínky, za jakých má být první pomoc poskytnuta. Neposkytnutí první pomoci je pak trestáno odnětím svobody až ve výši tří let.
Dalším zákonem, který stanovuje povinnost poskytnout první pomoc je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Ten stanovuje povinnost zaměstnavatele zajistit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště vyškolení a vybavení zaměstnanců, kteří jsou schopni poskytnout první pomoc či organizovat její poskytnutí (více viz kapitola 3.).
Taktéž zákon č. 20/1966 Sb., zákon o péči o zdraví lidu, stanoví jmenovité povinnosti každého, co musí v zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů činit, zejména poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví, jakož povinnost zúčastnit se zdravotnického školení a výcviku, uloženého z důvodu obecného zájmu.
Posledním příkladem si uvedeme zákon č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích, kde je problematika poskytování první pomoci řešena v odstavci dopravní nehoda, který stanoví povinnosti účastníků dopravní nehody i povinnost došlo-li ke zranění, poskytnout podle svých schopností první pomoc a přivolat ke zraněné osobě zdravotnickou záchrannou službu. V této souvislosti je na místě zmínit související vyhlášku č. 32/2001 Sb., vyhláška o evidenci dopravních nehod, kde je stanoveno, že v evidenci údajů o účastníkovi dopravní nehody se mimo jiného vždy eviduje poskytnutí první pomoci.
Existují další obecně závazné právní předpisy k předmětné problematice, např. občanský zákoník, obchodní zákoník, živnostenský zákon, právní předpisy z oblasti zdravotnictví a jiné.
2.2. Zákoník práce a PP na pracovišti
Jak bylo výše řečeno, povinnost zaměstnavatele a zaměstnance při poskytování první pomoci je stanovena Zákoníkem práce, kde jsou konkrétně uloženy tyto povinnosti pro zaměstnavatele:
1) v rámci zdolávání mimořádných událost je povinen zajistit a určit potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci a přivolání Záchranné služby.
Dnes již žádný předpis zaměstnavateli nestanoví, kolik má mít zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci. Vše závisí na provedení podrobné analýzy prevence rizik. Zaměstnavatel musí s odborně způsobilou osobou v prevenci rizik vyhodnotit rizika na pracovišti a jako opatření k jejich minimalizaci stanovit i počet osob poskytujících první pomoc. Například jiná opatření bude zajišťovat zaměstnavatel ve skladu, kde se pracuje v teple, v suchu a zaměstnanci přenáší jen drobná břemena, jinak bude postupovat v nějakém výrobním provoze.
2) dále musí zajistit ve spolupráci se zařízením poskytujícím závodní preventivní péči vyškolení těchto zaměstnanců a jejich vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti. Povinnost školení je pak definovaná i obecně, tedy zaměstnavatel má povinnosti zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pravidelně pak ověřovat jejich znalost a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování.
3) přímo je pak povinen zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci a při poskytování první pomoci spolupracovat se zařízením poskytující závodní preventivní péči.
Pro doplnění lze říci, že vybavení lékárničky na pracovišti není nikde přímo stanoveno. Její obsah a jejich počet by měla stanovit odborně způsobilá osoba v prevenci rizik spolu s lékařem závodní preventivní péče.
Povinností zaměstnance je pak účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a podrobit se ověření jejich znalostí.
3. OBSAH PRVNÍ POMOCI
K základním úkonům první pomoci patří umět zastavit krvácení, uložit osobu do stabilní polohy, provést resuscitaci a také provádění první pomoci při šoku a bezvědomí.
Nejdůležitějšími vlastnostmi při poskytování první pomoci jsou:
1) rychlost
2) účelnost
3) rozhodnost
3.1. Obecný postup při poskytování první pomoci:
Velice často si lidé nejsou jisti, které úkony mají provést při poskytování první pomoci jako první. Přestože níže je uvedený postup logických kroků, je nutné vždy vycházet z dané individuální situace a prostředí. Základní postup je:
1) Zajistit bezpečnost postiženému i sobě (vyproštění, vypnutí elektr. proudu, atd..)
2) Křikem přivolat pomocníky, volat Záchrannou službu 155
3) Zhodnotit stav a míru postižení a následně zahájit první pomoc dle posloupnosti:
a) zastavit prudké krvácení
b) zajistit průchodnosti dýchacích cest
c) obnovení dýchání a krevního oběhu
d) ošetření v bezvědomí
e) protišoková opatření
3.2.1 Krvácení
Tepenné krvácení znamená, že z rány vystřikuje jasně červená krev. Toto krvácení je velmi nebezpečné, protože osoba při poškození velké tepny může vykrvácet po 60-90 vteřinách. Základním opatřením je stlačení bodu v ráně a takto je nutné vydržet do příjezdu Záchranné služby. Žilní krvácení je charakterizované tmavou krví, která vytéká z rány. Pro tento případ postačí přiložit sterilní tlakový obvaz.
Na pracovišti se můžeme pak nejčastější setkat s krvácením z nosu, či při úrazu. V prvním případě postačí postiženého posadit do mírného předklonu a stisknout křídla nosu, poté přiložit studený obklad na zátylek
3.2.2 Metoda ABC
Skládá se ze tří základních kroků, které se nemusí aplikovat postupně, ale je možné a většinou žádané je vzájemně kombinovat, či okamžitě přistoupit ke třetímu kroku.
První bod „A" znamená uvolnění dýchacích cest. Pakliže se postižená osoba začne dávit, ošetřující by se měl pokusit o uvolnění cizorodého tělesa, například údery mezi lopatky. Upadne-li do bezvědomí, provede se záklon hlavy, otevřou ústa, která se vyčistí a vyjmou se cizí tělesa.
Druhým bodem „B" je dýchání z úst do úst. Je nutné vyndat jazyk, ucpat nosní dírky a zahájit 4 rychlé vdechy. Následně se pozoruje, zda se zvedá hrudník a kontroluje tep na krku. Jestliže je hmatatelný, pokračuje se v umělém dýchání a to zhruba 12 vdechů za minutu u dospělé osoby, u malých dětí pak 20-25 vdechů za minutu. Pakliže není nahmatán tep, je nutné okamžitě zahájit masáž srdce.
Třetí krokem „C" je masáž srdce, kdy napnutýma rukama rytmicky stlačujeme hrudní kost uprostřed hrudníku (tj. mezi prsy) do hloubky cca 5 cm u dospělého s frekvencí 2x za sekundu. Masáž kombinujeme s umělým dýcháním v poměru 30:2. Pokud je na místě jen jeden zachránce, je možné prvních 5-6 minut po kolapsu zcela rezignovat na umělé dýchání a jenom masírovat srdce. Vytrváme do doby, než přijede sanitka. U dětí je nutné vynaložit menší tlak na hrudník asi 2cm.
Na pracovišti se může nejčastěji vyskytnout infarkt myokardu, v tomto případě přistupujeme ihned k bodu C.
3.2.3 Stabilizovaná poloha
Udržuje volné dýchací cesty a brání vdechnutí krve nebo žaludečního obsahu při zvracení. K postižené osobě se přistupuje z boku a bližší noha se ohne v koleni. Stejnou ruku podsadíme pod tělo a křížovou ruku k ohnuté noze přiložíme na břicho, následně pak osobu převalíme na bok. Je nutné neustále kontrolovat dýchání a udržovat hlavu v záklonu.
3.2.4 Šok
Spočívají v uložení pacienta do polohy se zdviženými dolními končetinami (u kardiogenního šoku se doporučuje poloha v polosedě) a tzv. „5 T". Teplo znamená zamezení tepelným ztrátám a použití izolační podložky. Tekutiny v žádném případě nepodávat, i když se jich pacient dožaduje a má intenzivní pocit žízně. Je možné pouze svlažovat rty. Ticho značí nutnost pacienta uklidnit a zamezit rušivým podnětům. Tišení bolesti se neprovádí žádnými analgetiky z důvodu komplikace (zvracení, dušení aj.). Transport vyjadřuje nutnost co nejlepšího a nejrychlejšího zajištění převozu postiženého, nejlépe Záchrannou službou.
4. PRVNÍ POMOC V PRAXI
4.1. Poskytování první pomoci v ČR
Rozsah a kvalita laické první pomoci v České republice nejsou uspokojivé. V tomto názoru se shodují všichni odborníci ze záchranných služeb a potvrzují ho i dostupná statistická šetření. První pomoc je poskytována ve 3 až 10% úrazů a náhlých příhod. Zjištěná čísla přitom nic nevypovídají o její kvalitě či adekvátnosti. V souborech jsou zahrnuty i případy, kdy byla poskytnuta nesprávně či neúčinně. Z těchto informací lze dovodit, že absence první pomoci v rozměrech České republiky má každoročně za následek zbytečná úmrtí dvou až tří set spoluobčanů.
V praxi se nejčastěji jedná:
1) neošetřená bezvědomí různého původu (významný podíl zaujímá otrava alkoholem)
2) druhou skupinou jsou úmrtí v souvislosti s dopravními úrazy
3) třetí místo zaujímají náhlé srdeční příhody
4) čtvrté úrazové stavy různého původu.
Ostatní příhody se mezi odvratitelnými příčinami smrti vyskytují zřídka.
4.2. Vlastní zkušenost
Pracuji v kanceláři, jež není v porovnání s jiným prostředím (např. silničního provozu) častým místem pro poskytování první pomoci, přesto jsem i zde byla svědkem přivolání Záchranné služby v praxi. V horkých letních měsících bez klimatizace podpořené stresem, se může velice lehce stát, že dojde k přetížení organismu, který jednoduše selže. To se přihodilo kolegyni, která procházející společnou chodbou mezi kancelářema neočekávaně upadla do bezvědomí a zřítila se k zemi. Navíc se ramenem i hlavou udeřila o stěnu chodby. Protože rána byla hlučná, z kanceláří postupně vyšlo několik lidí, kteří správně poskytli PP. Nejstarší kolegyně jí duchaplně zvedla nohy nahoru a snažila se s ní navázat kontakt. Mezitím byla přivolána Záchranná služba. Postižená se do stavu vědomí dostala až po několika minutách a po té byla přenesena ke stolu se studeným obkladem na čele. Záchranná služba dorazila zhruba do 10minut, změřili jí tlak, který byl výrazně nízký, a doporučili odpočinek. Také schválili, že může oficiálně pozřít malé množství alkoholu k podpoře krevního oběhu, který měl v inkriminované době některý z kolegů k dispozici (poz. nebyl do tohoto okamžiku otevřen!). Tento případ patřil k těm jednodušším s dobrým koncem. Horším zážitkem pro mě pak byl epileptický záchvat spolužačky na táboře, která se zmítala v křečích, a poskytnutí PP bylo o to těžší, nicméně i zde byla nakonec dospělými poskytnuta velmi kvalitní a rychlá první pomoc a zajištěný okamžitý převoz do nemocnice. Kéž by všechny případy poskytování první pomoci dopadly stejně dobře jako výše uvedené.
5. ZÁVĚR
Myslím si, že poskytnutí první pomoci vyjadřuje i vysoký etický význam a věřím, že je stále dostatek lidí, kteří považují pomoc druhému za samozřejmé. Přestože by mě mohl někdo označit za idealistu, stále považuji za správný postoj z hloubky duše chtít a přát si druhému pomoci. Tento etický postoj vycházející z nesobeckosti a lásky k bližnímu je hnacím motorem k tomu, že člověk bude v krizové situaci aktivní a pokusí se o poskytnutí první pomoci i přestože nemá dostatek znalostí a zkušeností. To zcela jistě vede k větší pravděpodobnosti dobrého výsledku, nežli osoba, jejíž postoj je sobecký, či lhostejný.
To je však pouze jeden z mnoha faktorů, které ovlivňují konečný výsledek poskytnutí první pomoci. Mezi nejčastější překážky pak patří strach. Strach, z ublížení postiženému či strach ohrozit sám sebe, nedůvěra ve své schopnosti. Jedinou možnou cestu ke zlepšení dané problematiky vidím v tom, co bylo již tisíckrát řečeno, a to je neustálé opakování první pomoci a její nácvik. Myslím si, že je stále prostor k větší osvětě v mediích. Konkrétně by mohly být vysílány pravidelné televizní upoutávky k této problematice, mohlo by být více vyučovacích hodin ve školství, pak především na středních a vysokých školách a v neposlední řadě i na pracovištích.
ZDROJE:
1) DVOŘÁČEK I. a spolupracovníci. Akutní medicína - údaje pro klinickou praxi, AVICENUM 1990. Dostupný na WWW: http://www.zzstabor.cz/
2) Mudr. ZUB Radek. První pomoc. Pacient. [online] 2008. Dostupný z WWW: http://www.zdravcentra.cz/
3) Zákon č.140/1996, sb.,trestní zákon. Dostupný na WWW: http://business.center.cz/business/pravo/
4) Zákon č. 262/2006, sb.,zákoník práce. Dostupný na WWW: http: //business.center.cz/business/pravo/
5) Zákon č. 20/1966 Sb., zákon o péči o zdraví lidu. Dostupný na WWW: http://www.podnikatel.cz/zakony/
6) Zákon č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích na pozemních komunikacích. Dostupný na WWW: http://business.center.cz/business/pravo/zakony
7) FRANĚK O., SOUKUPOVÁ P. Záchranná služba. 2006 [online]. Dostupný na WWW: http://www.zachrannasluzba.cz/propacienty/10_kroku.pdf
8) BYDŽOVSKÝ J. První pomoc. Granda Publishing, Praha 2001.Dodtupný na WWW: http://www.pharmanews.cz/2007_04/site/prvni_pomoc.html
9) Mudr.HASÍK J. Nebojte se první pomoci. 2003 [online]. Dostupný na WWW: http://www.nejlepsibydleni.cz/img/prvni_pomoc.pdf
10) http://www.prvni-pomoc.webgarden.cz/
11) http://www.hrportal.cz/?sekce=6&uroven=2&cid=189430&PHPSESSID=98591db47b5e6b796b667e3665682e10
DVOŘÁČEK I. a spolupracovníci. Akutní medicína - údaje pro klinickou praxi, AVICENUM 1990. Dostupný
na WWW: http://www.zzstabor.cz/
Mudr. ZUB Radek. První pomoc. Pacient. [online] 2008. Dostupný z WWW: http://www.zdravcentra.cz/
Zákon č.140/1996, sb.,trestní zákon. Dostupný na WWW: http://business.center.cz/business/pravo/
4 Zákon č. 262/2006, sb.,zákoník práce. Dostupný na WWW: http: //business.center.cz/business/pravo/
Zákon č. 20/1966 Sb., zákon o péči o zdraví lidu. Dostupný na WWW: http://www.podnikatel.cz/zakony/
Zákon č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích na pozemních komunikacích. Dostupný
na WWW: http://business.center.cz/business/pravo/zakony
FRANĚK O., SOUKUPOVÁ P. Záchranná služba. 2006 [online]. Dostupný na WWW:
http://www.zachrannasluzba.cz/propacienty/10_kroku.pdf
Mudr. HASÍK J. Nebojte se první pomoci. 2003 [online]. Dostupný na WWW:
http://www.nejlepsibydleni.cz/img/prvni_pomoc.pdf
