Sdružení lékařů FBLR v ČR zaslalo otevřený dopis Ministerstvu zdravotnictví

Vážený pane ministře, dovoluji si reagovat touto cestou na Vaše vystoupení na 134. žofínském fóru, které se konalo dne 11. 6. 2012. Z vystoupení pro auditorium vyplynulo, že rehabilitace je zbytečný obor a víceméně kondiční cvičení a koupel v teplé vodě.

Rád bych připomenul několik základních údajů. Rehabilitační lékařství je, zejména díky svým zakladatelům (prof. Lewit, Janda a další představitelé pražské školy rehabilitace), celosvětově uznávaným oborem.

V zahraničí má česká rehabilitační škola výborné jméno. Rehabilitační a fyzikální lékařství je základní lékařský obor, jenž se prolíná většinou klinických oborů, od invazivních až po neinvazivní, od dětského věku až po senium. Disponuje sítí pracovišť lůžkového a ambulantního typu, která jsou jasně definována v koncepci oboru rehabilitačního a fyzikálního lékařství.

Garantem komplexní a kvalitní rehabilitace jsou rehabilitační zařízení vedená rehabilitačním lékařem s týmem spolupracovníků. V ambulantní sféře jsou základem pracoviště typu community based rehabilitation, která poskytují komplexní rehabilitaci, jsou dostupná i pro hůře mobilní pacienty, včetně vozíčkářů, a poskytují rehabilitační terapii v blízkosti bydliště pacienta. Vedle dostupnosti je nutno zmínit i ekonomický přínos oproti lůžkovým rehabilitačním zařízením, která jsou určena pro pacienty s těžším postižením vyžadujícím ústavní léčbu.

Investice, která se vyplatí

Potřebnost ambulantní rehabilitační léčby reflektuje následný přehled týkající se pouze mého pracoviště (na ostatních pracovištích je struktura léčených pacientů obdobná).

Jsou zde zaměstnáni 2 lékaři (1 FBLR, 1 neurolog), 7 fyzioterapeutů, 1 zdravotní sestra, 2 nižší zdravotničtí pracovníci. Celkový počet ošetřených pacientů za rok 2011 dosáhl 3087, věkové rozpětí se pohybovalo od 3 do 94 let. V léčení bylo v tomto období 164 pacientů nad 80 let!

Léčba byla v roce 2011 indikována pro následující stavy:

• Časná poúrazová rehabilitace včetně pooperační péče (okruh diagnóz S) se týkala 20 % pacientů, z toho 5 % všech jsou pacienti po kloubních náhradách (dg. Z966).

• Neurorehabilitační ambulantní péče u pacientů s CMP či roztroušenou sklerózou mozkomíšní (okruh diagnóz G) u 8 % pacientů.

• Mononeuropatie či polyneuropatie (G629), posttraumatické postižení nervů, úžinové syndromy – 4 % pacientů.

• Rehabilitační léčbu pro výhřez disku s radikulopatií M511 podstoupilo 7,5 % pacientů.

• Těžké lumboischiadické syndromy vč. spondylolistéz bez radikulopatie M544 u 2,5 % pacientů.

• Idiopatické skoliózy (dg. M419) u 6 % pacientů, převážně dětského věku.

• Cervikokraniální syndrom, polohová vertiga, tinnitus (M530, H819) – léčbu podstoupilo 10 % pacientů.

• Nemocní s onkologickou chorobou, paliativní léčba bolesti (diagnózy skupiny C): 25 pacientů. Zde léčba vyžaduje velmi citlivý a specifický přístup včetně psychoterapie a intenzivní farmakoterapie bolesti. Z tohoto přehledu je patrné, že u vysokého procenta pacientů (58 % i více) se jednalo o jedince s výrazným zdravotním postižením.

Zde platí, že včasná a komplexní rehabilitace umožní zkrácení pracovní neschopnosti, brzký návrat do pracovního procesu a zabrání rozvoji sekundárních změn s následným handicapem. Ekonomicky by to mělo reflektovat obecně potvrzenou tezi, že 1 Kč investovaná do rehabilitace znamená celospolečenský zisk 3 Kč. To bude čím dál tím více aktuální při stárnoucí populaci, posunutí důchodového věku a potřebě udržení pracovní aptibility národa. Zde se rehabilitace ukáže jako nezastupitelná.

Výzva k diskusi a hledání konsenzu

Změněný styl života, stres, převaha špatných ergonomických návyků znamená geometrický nárůst bolestivých stavů, kdy je řada pacientů odesílána svými PL v akutním stavu na rehabilitaci ke statim vyšetření a rehabilitace se tak stává zařízením volby při léčbě bolestivých stavů. Včasné vyšetření rehabilitačním lékařem, zásah myoskeletálními technikami, cílený obstřik a další reflexní techniky včetně potřebné krátkodobě nezbytné medikamentózní terapie přináší ve většině případů promptní léčebný efekt a ústup bolesti, eventuálně podstatné zkrácení pracovní neschopnosti.

Následná nezbytná fyzikální terapie, zaškolení v technikách LTV, uvolnění funkčních i strukturálních změn pohybového ústrojí fyzioterapeuty, návrh změny pracovních stereotypů a ergonomických návyků je součástí komplexní rehabilitace. Často je nezbytná i instruktáž psychoterapeutických technik (Jacobson, Schultze). Vaše reformní kroky, pane ministře, vítáme.

Nicméně pro oblast rehabilitace musí být velmi uvážlivé a konsenzuální. Týkají se přeci zdravotního stavu obyvatelstva od novorozeneckého věku až po pokročilé stáří. Již nyní je problém s umístěním starých, imobilních pacientů do zařízení poskytujících důstojnou léčbu včetně rehabilitace. Aby rehabilitační léčba byla efektivní a ekonomická, bude zde nutná další součinnost se zdravotními pojišťovnami, s nimiž dosud existují korektní vztahy.

Je nutné připomenout vysokou erudici pracovníků tohoto oboru a srovnání s koupelemi a masážemi nám připadá přinejmenším nevhodné. Vyzýváme Vás, pane ministře, k zahájení seriózní diskuse na téma rehabilitace a varujeme před neuváženými rozhodnutími na úkor zdravotního stavu naší populace. Jako předseda Sdružení lékařů FBLR v ČR a člen Rady Sdružení ambulantních lékařů ČR se těchto jednání za privátní ambulantní sektor velmi rád zúčastním, nejlépe společně se zástupci dalších segmentů našeho oboru.

S pozdravem a úctou

MUDr. Jiří Nedělka předseda Sdružení lékařů FBLR v ČR