Ústa
Ústa
A) Anatomie
Ústa (os) Jsou počátkem trávicí soustavy a zahrnují ústní dutinu a struktury v ní umístěné( jazyk, zuby a další orgány které do dutiny ústí, tedy slinné žlázy.)
Ústa a dutina ústní mají za úkol přijímat, naporcovat a mechanicky zpracovávat potravu. Zároveň v nich dochází k promísení potravy se slinami a trávicími enzymy v nich obsažených.
v Dutina ústní (cavum oris) se otevírá ústní štěrbinou, která je ohraničena pysky.
v Boky tvoří tváře, strop tvrdé patro.
v Vzadu přechází do hltanu. Sliznice tváří je u člověka hladká, ale u přežvýkavců tvoří kuželovité mechanické papily.
v Uprostřed na sliznici tvrdého patra je patrový šev a série nízkých valů (rugae), které brání vypadávání sousta z ústní dutiny.
v U některých živočichů na patře za řezáky ústí řezákový průchod, spojený s Jacobsonovým orgánem.
v Obsahuje: jazyk, zuby, slinné žlázy
Viz fyziologie úst.
Co je to zánět dásní?
Jde o bakteriální infekci dásní. Bakterie se hromadí a vytváří lepivý povlak na povrchu zubů, především v různých otvorech a narušených výplních. Bakterie tak produkují látky poškozující dáseň. Pokud není plak odstraněn, zatvrdne a utvoří zubní kámen. Ten pak dráždí dáseň a poskytuje větší prostor pro růst bakteriální infekce.
Nemoci dásní a zánět specielně je velmi častým onemocněním. Téměř 3 ze 4 lidí ve věku nad 35 let mají nějaké problémy s dásněmi. Mezi rizikové skupiny patří těhotné ženy, špatně kontrolovaní diabetici, osoby užívající orální antikoncepci a syntetické steroidy či některé specielní léky. Někdy se může zánět dásně rozvinout v paradentózu s následnou ztrátou zubů.
Dásně jsou zanícené, rudé a oteklé. Snadno krvácí a mohou být měkké. Často je příznakem bolestivost dásní.
Lékař pohledem a sondáží zjistí stav dásní a jejich krvácivost. Dále zjistí výskyt zubního kamene. Klient by měl upozornit na užívající léky, které mají vztah ke stavu dásní.
Toto onemocnění je zvratné každodenním účinným odstraňováním bakterií. Zubní lékař provede hluboké čištění včetně sejmutí plaku těsně pod okrajem dásně. Nutná je pravidelná hygienická péče o dutinu ústní ze strany klienta. Pokud se zánět dásně rozvine v paradentózu, přichází další léčebné postupy.
Jazyk
v Jazyk je svalový orgán nacházející se v ústní dutině.
v Jazyk také obsahuje mnoho chuťových receptorů, zvaných chuťové pohárky.
v Člověk rozlišuje čtyři základní chutě: sladkou, slanou, kyselou a hořkou.
- Sladkou chuť vnímáme špičkou jazyka,
- slanou krajními částmi jazyka za receptory pro vnímání sladké chuti.
- Kyselá chuť je vnímána na krajích jazyka v jeho střední části a receptory
- hořké chuti jsou umístěné uprostřed v zadní části jazyka.
v Některá zvířata, například plazi, mají na jazyku i čichové receptory. Proto neustále vyplazují jazyk, kterým zjišťují pachy v okolí.
v Jiná zvířata, například pes využívají jazyk k ochlazování těla. Rychlým dýcháním se z jazyka odpařují sliny a tím ochlazují krev v jazyku a následně celém těle.
B) Fyziologie
U člověka jeho velká ohebnost ve spojení s jeho přesným řízením umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků, čehož lidé využívají při mluvení lidskou řečí.Dále také posouvá potravu dále ke zpracování a rozeznání chuti.
v Co je to mapovitý jazyk?
Jde o stav, při kterém se tvoří nepravidelné načervenalé skvrny na jazyku, které jsou většinou bíle ohraničeny. Vytváří se tak různé mapy na jazyku, které vymizí a znovu se objeví. Mohou být i na jiných oblastech úst. Příčina není zcela známá. K tomuto stavu přispívá: - snížená obranyschopnost organismu (nedostatek vitamínů a minerálů) - dráždidla (tabák, koření) - alergická reakce (např. na zubní pastu či ústní vodu) - hormonální změny, anémie, infekce, reakce léků - stres a poranění může zhoršit stav
Závažnost
Nejde o závažný a často se vyskytující stav.
Příznaky a symptomy
Načervenalá, hladká políčka na jazyku, otok a bolestivost jazyka.
Diagnostika
Na základě výše uvedených příznaků.
Léčba
Nemoc se může vyskytnout již v dětství a mít chronický charakter. Stav však nevyžaduje specielní léčbu. Bolestivé příznaky lze mírnit různými tišícími prostředky. (lokální anestézie).
Nejsou známy žádné způsoby prevence.
v Zub (lat. dens, řec. odus) je tvrdý útvar v dutině ústní většiny obratlovců. Soubor zubů se nazývá chrup neboli dentice. Zdravý dospělý člověk má celkem 32 zubů.
Stavba a uložení:
v Zuby vznikly modifikací plakoidních šupin ryb, u některých druhů ryb si tento tvar zachovávají i do dnešních dnů. U obojživelníků a většiny plazů zuby vyrůstají přímo z čelistní kosti, u krokodýlů, vyhynulých dinosaurů a savců včetně člověka jsou zuby zasazené v zubních lůžcích. Čelistní kost je krytá dásní, která zuby pevně obemyká.
v Zuby člověka (a obecně všechny brachiodontní zuby) se skládají ze tří částí:
v z kořene,
v krčku
v korunky- Korunka je ta část zubu, která vyčnívá ze zubního lůžka a je pokrytá sklovinou, nejtvrdší látkou v těle. Sklovina je tvořená mineralizovanými hranoly, je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regenerace. Vrstva skloviny je silná jeden až tři milimetry.
v Většinu hmoty zubu tvoří zubovina, žlutobílá hmota, která se podobá kosti. Uvnitř zubu je pak dřeňová dutina, ve které je zubní dřeň. Do zubní dřeně kanálky v kořenech zubu pronikají drobné cévy a také nervy, které jsou příčinou citlivosti zubu. Zubní cement je vláknitá kost, která v tenké vrstvě kryje kořen zubu.
v Zuby dospělých přirozeně tmavnou během zrání, zubní dřeň v zubech se zmenšuje a je nahrazován dentinem (zubovinou).
Lidský zub - stolička
A - korunka
B - kořen
1.- zubní sklovina
2.- zubovina
3.- zubní dřeň
4.- dáseň
5.- zubní cement
5.- čelistní kost
7.- céva
8.- nerv
Tvar, počet zubů, doba jejich růstu - protože zuby slouží k příjímání potravy, jsou přizpůsobené na míru každému ozubenému živočichovi. Proto se od sebe zuby jednotlivých druhů velmi liší. Například býložravci mají stoličky k rozmělňování tuhých rostlin, naproti tomu masožravci potřebují velké špičáky k zabití kořisti. Zuby všech živočichů proto můžeme rozdělit z několika hledisek:
Podle tvaru jednotlivých zubů
homodontní chrup: všechny zuby v čelistech mají stejný tvar (příklad: dravé ryby, kytovci)
- heterodontní chrup: zuby jsou rozdělené podle tvaru na řezáky, špičáky, premoláry a moláry. Počet zastoupených druhů zubů a jejich počet jsou druhově specifické.
Podle délky růstu
- zuby s omezeným růstem (brachyodontní): jakmile se prořezají z dásně, již dále nerostou.
- zuby s prodloženou dobou růstu (semihypselodotní): rostou i nějakou dobu po prořezání
- zuby trvale rostoucí (hypselodontní): rostou po celý život
Podle trvání a výměny
- polyfyodontní: zuby jsou v několika řadách, po vypadnutí je zub hned nahrazen novým
- difyodontní: nejprve vyrůstá dočasný, mléčný zub, ten je později nahrazen zubem trvalým
- monofyodontní: zub vyrůstá jen jednou za život, není nahrazován
B)Fyziologie
Zuby slouží hlavně k uchopování, oddělování a rozmělňování potravy a v neposlední řadě také k obraně i útoku.
Co je to zubní kaz?
Jde o lékařské označení kazivosti a rozpadu zubu. Příčinou je působení kyselin na zubní sklovinu.Hromadění bakterií spolu s dalšími látkami jako např. zbytky potravy, vytváří lepivý povlak zvaný plak na povrchu zubu. Ten vzniká zejména v prasklinách a různých otvorech zubů, mezi nimi a v okolí zubních výplní a můstků. Některé bakterie v plaku přeměňují cukr z potravy na kyseliny, které pak rozpouští minerály na povrchu zubů. Vznikají tak různé jamky a trhlinky, které se časem zvětšují.
Poškození se může vyskytnout všude, kde je sklovina vystavena působení kyselin včetně korunky či nechráněných kořenů zubů při úbytku dásně. Zubní kaz může prorůstat do hlubších měkčích vrstev zuboviny a pokračovat do dřeně a jejích citlivých nervových zakončení.
v 
Závažnost
Jde o onemocnění velmi časté a plně léčitelné.
Příznaky a symptomy
Časná stádia jsou bez příznaků. Později může být zub citlivý na sladké potraviny a změny teploty.
Diagnostika
Pohledem i pomocí nástrojů lékař zjistí již viditelné defekty. Pokud má lékař podezření na skryté kazy nebo jejich raná stádia, je nejvhodnější rentgenový snímek zubu.
Léčba
Standardní metoda spočívá v odstranění kazu a zubní výplni. Někdy je nutné zhotovit trvalou umělou korunku. V jistých případech je více než korunka poškozen vnitřek zubu a zubní specialista musí provést léčbu kanálu kořene s nahrazením poškozené části.
Prevence
Spočívá v opakovaném odstraňování zubního plaku především: - Pravidelným čištěním zubů dvakrát denně a používáním dentálních nití. - Omezenou konzumací sladkostí. - Posílením zubů flórem. - Pravidelnými prohlídkami u zubního lékaře. (alespoň 1* za 6 měsíců)
Slinné žlázy (glandula salivaria)
Jsou to velké útvary uložené pod sliznicí nebo i v podkoží a mezi svaly, mnohdy i relativně daleko od ústní dutiny, kam ústí dlouhými vývody.
Člověk má tři velké párové slinné žlázy:
- Příušní žláza (gl. parotis)
- Podjazyková žláza (gl. sublingualis
- Podčelistní žláza (gl. mandibularis)
Jsou to:
- Pyskové žlázy (gll. labiales)
- Tvářové žlázy (gll. buccales)
- Stoličkové žlázy (gll. molares)
- Patrové žlázy (gll. palatinae)
- Jazykové žlázy (gll. linguales)
- Ebnerovy žlázy (gll. gustatoriae)
Je exokrinní žláza dutiny ústní, která vylučuje sekret - slinu (saliva). Sliny zvlhčují dutinu ústní, obalují přijímanou potravu, čimž usnadňují polykání, a obsahují enzymy, které natravují potravu (amylázy).
serózní - produkující vodnatý sekret,
mucinózní - produkující hlenovitý sekret, a smíšené, podle velikosti je dělíme na velké a malé slinné žlázy.
Mnoho slinných žlázek v ústech produkuje tekutinu obsahující vodu, elektrolyty, hleny a enzymy. Porucha slinných žláz může mít dvě hlavní podoby:
- U prvního typu je cesta přivádějící sliny od slinných žlázek porušena většinou po nějakém úrazu a vytékající hlenová složka způsobuje otok. Tento stav se nazývá " hlenový vystřikovací jev". Většinou se otok vyskytuje na vnitřní straně rtu, ale také na patře a dalších tkáních.
- Druhý typ poruchy nastává při blokádě kanálku vedoucího sliny, které tak nemohou odtékat a vrací se zpět. Opět tak dochází k tvorbě otoku.
Mohou vznikat i jiné různé variace, při kterých je poškozena podčelistní slinná žláza s následnou tvorbou rozsáhlých otoků.
Příznaky a symptomy
Často nejde o bolestivý stav, který ovšem může způsobovat potíže při mluvení a přijímání potravy. U povrchových otoků může docházet k prasknutí a vytékání světle zelené tekutiny, hlubší mohou přetrvávat po delší dobu. Velké otoky zasahují do polykání a žvýkání.
Diagnostika
Lékař pohledem odhalí otok často modré barvy a zjistí, zda u klienta nedošlo k úrazu v této oblasti např. uhozením do obličeje, kousnutím do rtu apod. Také některé léky mohou vytvářet větší hustotu slin, které tak nemohou odtékat a způsobují ucpání kanálků. Tlakem na oteklou část může lékař rozeznat, zda se mění modrá barva otoku či ne. Pokud zůstává, jde o otok z ucpání slinných žláz. Zubní lékař dále provede biopsii, aby vyloučil možný nádor slinných žláz případně rentgenový snímek pro rozpoznání kamene ve slinné žláze.
Léčba
Někdy se stav sám upraví bez léčby, avšak zubní lékař by měl prohlédnout každý otok v dutině ústní, aby nedošlo k zanedbání a přechodu do chronických obtíží. Otok by měl být vyjmut tradiční či laserovou chirurgickou metodou. Při hlubokých a opakovaných stavech je nutné chirurgické odstranění slinných žláz, ovšem hrozí zde poškození dalších slinných kanálků s tvorbou následných otoků. Proto může lékař nejdříve použít injekci s kortikosteroidy a zabránit tak operačnímu zákroku.
Prevence
Jde o stav běžný, neboť hlavní příčinnou jsou úrazy, kterých je nutné se vyhýbat. (kousnutí do rtu).
