Veřejné zdravotní pojištění

Po změně politického režimu z komunistického na demokratický v roce 1989 bylo potřeba se vypořádat se změnami ve fungování společnosti i v oblasti zabezpečení zdravotní péče. Zvolen byl model veřejného zdravotního pojištění, který je též zakotven v Listině základních práv a svobod, konkrétně v jejím článkem číslo 31.

Ona „bezplatnost" je též častým terčem veřejných polemik a výraz „bezplatný na základě veřejného zdravotního pojištění" tak nelze chápat jako synonymum slova „bezplatný".

V poslední době prodělává systém veřejného zdravotního pojištění více či méně významné proměny a vzhledem k jeho kritice jako celku či jeho konkrétních součástí se zdá, že žijeme v období, které je ve znamení hledání stále nových řešení v této oblasti.

Pro pochopení fungování konkrétního systému je důležité pochopit jeho jednotlivé součásti. Úkolem této práce je popsat subjekty v právním vztahu veřejného zdravotního pojištění. Tato práce není, a vzhledem ke svému rozsahu ani být nemůže, vyčerpávajícím pojednáním o těchto subjektech, ale nástinem těch nejzákladnějších informací o nich.

1. Veřejné zdravotní pojištění v České republice

Veřejné zdravotní pojištění je jednou ze součástí systému sociální zabezpečení v České republice. Jedná se o pojištění povinné, které se povinně vztahuje na všechny osoby, které jsou zákonem vymezeny jako pojištěnci. Zákonná úprava je navíc v otázkách vzniku a zániku zdravotního pojištění, stejně jako okruh pojištěnců i jejich postavení, vymezena kogentními zákonnými normami, od kterých se nelze odchýlit a to i v případech, že by se na takovéto odchylce konkrétní subjekty shodli.

Právě svou obligatorností se veřejné zdravotní pojištění odlišuje od soukromého zdravotního pojištění, které si v rámci relativní smluvní volnosti mohou pojištěnec a pojišťovna uzavřít. Soukromé zdravotní pojištění se velmi často týká možnosti pojistit se proti riziku ztráty příjmu, ale existuje i řada dalších možností, kterých se toto pojištění může týkat.

Zdravotní pojištění slouží k úhradě nákladů, která souvisí se zdravotní péčí o pojištěnce. Jde o takovou zdravotní péči, jejímž cílem je zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pojištěnce. Paragraf 13 a následující zákona o veřejném zdravotním pojištění vymezují z veřejného zdravotního pojištění hrazenou péči podrobným způsobem. Podle ustanovení § 13 zákona o veřejném zdravotním pojištění tato péče zahrnuje:

a) léčebnou péči ambulantní a ústavní (včetně diagnostické péče, rehabilitace, péče o chronicky nemocné a zdravotní péče o dárce tkání nebo orgánů související s jejich odběrem),

b) pohotovostní a záchrannou službu,

c) preventivní péči,

d) dispenzární péči,

e) odběr tkání nebo orgánů určených k transplantaci a nezbytné nakládání s nimi (uchovávání, skladování, zpracování a vyšetření)

f) poskytování léčivých přípravků, prostředků zdravotnické techniky a stomatologických výrobků,

g) potraviny pro zvláštní lékařské účely

h) lázeňskou péči a péči v odborných dětských léčebnách a ozdravovnách,

i) závodní preventivní péči,

j) dopravu nemocných a náhradu cestovních nákladů,

k) dopravu žijícího dárce do místa odběru a z tohoto místa, do místa poskytnutí zdravotní péče související s odběrem a z tohoto místa a náhradu cestovních nákladů,

l) dopravu zemřelého dárce do místa odběru a z tohoto místa,

m) dopravu odebraných tkání a orgánů (§ 36 odst. 4),".

n) posudkovou činnost,

o) prohlídku zemřelého pojištěnce a pitvu, včetně dopravy.

Zdravotní pojištění též slouží k úhradě zdravotní péče související s těhotenstvím porodem dítěte, jehož matka požádala o utajení své identity. Z uvedeného seznamu je jasné, že se nejedná čistě a pouze o výkony související se zlepšováním či udržováním zdravotního stavu pojištěnce, ale zejména poslední bod ukazuje, že sem náleží i výkony související s péči o tělo zemřelého pojištěnce, které na jeho zdravotní stav pochopitelně nemají a nemohou mít vliv.

Z veřejného zdravotního pojištění nejsou vzhledem k ekonomickým možnostem systému hrazeny zcela všechny zdravotní výkony, pro ilustraci lze zmínit různé kosmetické operace, které nemají léčebný charakter, či masáže, které nejsou součástí rehabilitace. Sám zákon o veřejném zdravotním pojištění výslovně vyjmenovává některé zdravotní výkony, které z veřejného zdravotního pojištění hrazeny nejsou. Kupříkladu § 15 mezi takovéto úkony vysloveně řadí akupunkturu, prohlídky, vyšetření a jiné výkony na žádost pojištěnce či jiných osob, které jsou v jejich zájmu a jejichž cílem není zachování či zlepšení zdravotního stavu (např. prohlídky při vstupu do zaměstnání, potvrzení lékaře o způsobilosti pro vedení dětských táborů atd.) a prohlídky, vyšetření a jiné výkony provedené na dožádání veřejné moci. V těchto případech platí výkon ten, na jehož žádost a v jehož zájmu byl proveden.

V souvislosti se zavedením regulačních poplatků, jejichž ústavnost potvrdil v mediálně dosti sledovaném případě i Ústavní soud České republiky, je nutné zmínit, že na placení těchto poplatků se veřejné zdravotní pojištění nevztahuje a pojištěnci, v konkrétní situaci v roli pacientů (či klientů), jsou povinni takovéto poplatky platit nad rámec svého pojištění.

Zásadní zásadou je, že veřejné zdravotní pojištění hradí zdravotní péči, která byla poskytnuta na území České republiky. Výjimku z této zásady tvoří případy, kdy nastala nutná neodkladná potřeba výkonu zdravotní péče na území cizího státu. I v těchto případech je však zdravotní péče hrazena jen do výše, do které se hradí v České republice. Ve vztahu k cizině jsou důležité i mezinárodní smlouvy. V souvislosti s členství České republiky má v Evropské unii má zásadní význam tzv. Evropský průkaz zdravotního pojištění, který jeho nositeli zaručuje, že s ním bude v konkrétním státu, který je členem Evropské unie, zacházeno stejně jako s místními pojištěnci. Takováto zdravotní péče je na účet pojištěncovi české zdravotní pojišťovny.

Je nutné si však uvědomit skutečnost, že se v případě veřejného zdravotního pojištění nejedná se o nějaké individuální konto, ze kterého si pojištěnec čerpá zpět do určité výše své finance, které na něj v průběhu život ukládal, pro svoji vlastní potřebu.

Systém veřejného zdravotního pojištění je naopak postaven na solidaritě pojištěnců. Za některé z nich odvádí peníze stát, jiní odvádějí různě vysoké částky podle výše svých příjmů. Solidarita v tomto ohledu znamená též, že stejně vysoké částky odvádějí lidé zdraví i nemocní a to bez ohledu na to, kolik ze systému veřejného zdravotního pojištění čerpají, v minulosti čerpali či pravděpodobně v budoucnu čerpat budou. Tento typ solidarity je též předmětem řady kontroverzí a nachází si v závislosti no hodnotových a ideových postojích různých lidí řadu zásadních odpůrců i zastánců.

Právním vztahem veřejného zdravotního je právní vztah mezi subjekty veřejného zdravotního pojištění. I v tomto právním vztahu mají strany vzájemná práva a vzájemné povinnosti.

Samotný vztah lze chápat ve dvou rovinách, přičemž tou první rovinou je rovina klidová, ve které již vztah vznikl a existují v něm vzájemná práva a povinnosti, ale v toto chvíli ještě nedochází k samotnému čerpání zdravotní péče na základě veřejného zdravotního pojištění. Teoreticky nemusí nastat samotná realizační rovina, ale když někdy nastane, což je obvyklé, pojištěnec má jistotu, že k poskytování zdravotní péče na základě veřejného zdravotního pojištění dojde.

Druhá rovina je rovina realizační, v jejímž rámci již k plnění dochází, tj. čerpání zdravotní péče pojištěncem na účet veřejného zdravotního pojištění. V případě, že se jedná o péči časově omezenou, navrátí se po jejím ukončení vztah pouze do první roviny. Avšak i v případě, že se bude jednat o dlouhodobou zdravotní péči, neznamená to, že by pojistný vztah přestal existovat a odpadali by vzájemná práva o povinnosti z něj vyplývající, a to včetně vzniku nového nároku na hrazení zdravotní péče ze zcela jiného důvodu, než byl důvod uplatnění nároku předcházející.

Dalším právním vztahem veřejného zdravotního pojištění je vztah mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotním zařízením. Tyto subjekty spolu uzavírají smlouvy na ty druhy zdravotní péče, které je zdravotnické zařízení oprávněno poskytovat. Zdravotní pojišťovna poskytuje zdravotnickému zařízení úhradu za provedené výkony buď na základě seznamu výkonů s bodovými hodnotami nebo na základě paušálů za poskytnuté služby.

2. Subjekty v právním vztahu veřejného zdravotního pojištění

Mezi subjekty právního vztahu veřejného zdravotního pojištění patří pojištěnci, zdravotnická zařízení, zdravotní pojišťovny, zaměstnavatelé a stát.

Ve stručnosti lze říci, že pojištěnec je fyzická osoba, která platí či je jí státem placeno zdravotní pojišťovně pojištění, za které je jí hrazena zákonem vymezená zdravotní péče. Zdravotní pojišťovna je právnická osoba, která hospodaří se svěřenými finančními prostředky a sjednává smlouvy se zdravotnickými zařízeními. Zdravotnická zařízení jsou poskytovateli zdravotní péče. Zaměstnavatel je povinen hradit část, dvě třetiny, pojistného za své zaměstnance. Postavení státu je komplikovanější, jelikož v oblasti zdravotního pojištění vystupuje v různých rolích. Stát jednak hradí zdravotní pojištění za občany v obtížné sociální situaci, ale může vystupovat též v roli zaměstnavatele. Při posuzování úlohy státu nelze zapomínat na to, že je také, stejně jako v jiných právních oblastech, tvůrcem zákonných i podzákonných norem v oblasti práva sociálního zabezpečení a jeho orgány mají i výrazné pravomoci v oblasti moc výkonné vůči zdravotním pojišťovnám a zdravotnickým zařízením, jichž je mnohdy stát dokonce vlastníkem. Specifické postavení v systému veřejného zdravotního pojištění má Centrum mezistátních úhrad.

O jednotlivých subjektech v rámci právního vztahu veřejného zdravotního pojištění bude podrobně pojednáno v následující části této práce.

2.1 Pojištěnci

Pojištěncem je povinně každá fyzická osoba, kterou zákon jako pojištěnce vymezuje. Jak již bylo napsáno výše, nezávisí skutečnost, zda je někdo pojištěncem či nikoliv na jeho souhlasu či nesouhlasu. Subjektem právního vztahu zdravotního pojištění se stává již svým narozením.

Pojištěnce jsou všechny fyzické osoby, které se trvale zdržují na území České republiky. Nejsou jimi proto čeští občané trvale žijící v zahraničí, ale jsou jimi též cizinci trvale pobývající na území České republiky.

Ač si nemohou pojištěnci vybrat, zda chtějí být pojištěnci, je jim umožněna svobodná volba zdravotní pojišťovny. Mohou si tak vybrat, zda budou pojištěni u veřejné Všeobecné zdravotní pojišťovny či u některé z celé řady zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Toto právo je omezeno v tom smyslu, že nesmí pojišťovnu měnit příliš často, konkrétně vícekrát jak jedenkrát za dobu jednoho roku. Výjimku tvoří situace, kdy je pojišťovna v v likvidaci či nucené správě.

Vůči své zdravotní pojišťovně má pojištěnec celou řadu práv a povinností. Mezi základní povinnosti patří povinnost platit pojistné. Této povinnosti je zbaven v případě, že za něj pojistné platí stát. To se týká zejména nezaopatřených dětí, důchodců, osob na mateřské a rodičovské dovolené, nezaměstnaných uchazečů o zaměstnání, osob pobíráních dávky sociální péče atd. Osoby samostatně výdělečně činné si platí zdravotní pojištění samy, oproti tomu u zaměstnanců platí část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance, jeho zaměstnavatel.

Další důležitou povinností pojištěnce je oznamovací povinnost. Tu upravuje §10 zákona o veřejném zdravotním pojištění. V případě, že je plátcem zaměstnavatel, jedná se především, nikoliv však výhradně, o jeho povinnost. Pokud zaměstnanec zjistí, že ji zaměstnavatel nesplnil, je ji povinen splnit sám.

V případě, že je pojištěnec osobou samostatně výdělečně činnou, má oznamovací povinnost on. Jejím obsahem je oznámení zahájení a ukončení samostatně výdělečné činnosti a skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti platit státu pojistné.

Další skupinu povinností ukládá pojištěnci ustanovení § 12 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Jedná se o povinnosti:

b) sdělit v den nástupu do zaměstnání svému zaměstnavateli, u které zdravotní pojišťovny je pojištěn, a sdělit zaměstnavateli do osmi dní  zněnu zdravotní pojišťovny.

c) hradit příslušné zdravotní pojišťovně pojistné

d) poskytnout součinnost při zdravotním výkonu a kontrole průběhu léčebného procesu a dodržovat lékařem stanovený léčebný režim,

e) podrobit se na vyzvání preventivním prohlídkám

f) dodržovat opatření směřující k odvrácení nemocí

g) vyvarovat se jednání, jehož cílem je vědomé poškození vlastního zdraví

h) prokazovat se při poskytování zdravotní péče, s výjimkou poskytování léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky, platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem vydaným příslušnou zdravotní pojišťovnou

i) oznámit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně ztrátu nebo poškození průkazu pojištěnce

j) vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění, změně zdravotní pojišťovny a při dlouhodobém pobytu v zahraničí

k) oznámit příslušné zdravotní pojišťovně změny jména, příjmení, trvalého pobytu nebo rodného čísla, a to do 30 dnů ode dne, kdy ke změně došlo

l) při změně zdravotní pojišťovny předložit nově zvolené zdravotní pojišťovně doklad o výši záloh na pojistné vypočtených z vyměřovacího základu, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou,

m) hradit zdravotnickému zařízení regulační poplatky

Práva pojištěnce vymezují zejména ustanovení § 11 a 12 o veřejném zdravotním pojištění. Mezi tato práva náleží právo na výběr zdravotní pojišťovny, právo na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení s výjimkou závodní zdravotní služby, právo na výběr dopravní služby, která je ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně, právo na zdravotní péči bez přímé úhrady, pokud mu byla poskytnuta v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, právo na léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely, právo podílet se na kontrole poskytnuté zdravotní péče hrazené zdravotním pojištěním, právo na vystavení dokladu o zaplacení regulačního poplatku a právo na uhrazení částky přesahující limit pro regulační poplatky a doplatky za předepsané částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely. Výkon těchto práv je často různým způsobem z praktických a ekonomických důvodů zákonem limitován.

V případě, že je pojištěnec přesvědčen o tom, že mu zdravotní péče není poskytována řádným způsobem, má nárok v závislosti na povaze věci na podání návrhu na přezkoumání poskytnuté zdravotní péče, požádat o přezkum Českou lékařskou komoru, Českou stomatologickou komoru, Českou lékárnickou komoru či jinou profesní organizaci, požádat o přezkum svou zdravotní pojišťovnu a obrátit se na příslušný orgán státní správy, který provedl registraci zdravotnického zařízení.

2.2 Zdravotní pojišťovny

Úkolem zdravotních pojišťoven je provádět zákonné veřejné zdravotní pojištění. Krom toho může, má-li k tomu povolení, nabízet i smluvní zdravotní pojištění nad rámec zdravotní péče hrazení veřejným zdravotním pojištěním.

Výsadní postavení má v českém systému zdravotního pojištění Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, často známá pod zkratkou VZP, která je zřízena zákonem 551/1991 Sb. V orgánech VZP jsou zastoupeni pojištěnci, zaměstnavatelé a stát prostřednictvím svých zástupců, díky čemuž mohou tyto skupiny s mnohdy protichůdnými zájmy kontrolovat činnost této pojišťovny.  Kromě ní existuje řad resortních, oborových  a podnikových zdravotních pojišťoven, které jsou souhrnně označovány jako pojišťovny zaměstnanecké.

Jak již bylo výše zmíněno, pojištěnec má svobodnou volbu,  u které pojišťovny bude pojištěn, pokud však tuto volbu neprovede či se mu nepodaří uzavřít smlouvu s pojišťovnou zaměstnaneckou, je pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny. Činnost a hospodaření VZP se řídí zdravotně pojistným plánem, který je předkládán vládě a schvaluje jej Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky v termínech pro projednání a scházení státního rozpočtu. I ostatní zdravotní pojišťovny jsou povinny předkládat pojistný plán, výroční zprávu a učení uzávěrku a jejich hospodaření s veřejnými prostředky je pod veřejnou kontrolou.

Pojišťovny hospodaří s vlastními i svěřenými prostředky. Mají však zákaz podnikat s prostředky plynoucími z veřejného zdravotního pojištěni a zřizovat svá vlastní zdravotnická zařízení.

Zdravotní pojišťovny sjednávají smlouvy s jednotlivými zdravotnickými zařízeními, kterým posléze proplácejí zdravotní péčí, kterou tato zařízení vykonala v rámci veřejného zdravotního pojištění na jejich klientech.

Zdravotní pojišťovny mají právo udělovat pokuty v případě porušení jejich povinností zaměstnanci, zaměstnavateli i osobám samostatně výdělečně činným a to v různé výši podle subjektu, který se jej dopustil, a charakteru porušení povinnosti. Krom je dalším typem sankce penále a vůči zaměstnavatelům i přirážka k pojistnému.

Samy pojišťovny (VZP i zaměstnanecké pojišťovny) mohou být za porušení svým povinností pokutovány ze strany Ministerstva financí a Ministerstva zdravotnictví České republiky. Závažnějším druhem sankce je zavedení nucené právy či dokonce odebrání licence, což se týká jen zaměstnaneckých pojišťoven, jelikož je Všeobecná zdravotní pojišťovna zřízena zákonem.

2.3 Zdravotnická zařízení

Zdravotnická zařízení mohou mít různou právní formu a mohou být jak ve vlastnictví státu či jeho samosprávné jednotky, tak ve vlastnictví soukromém. Zdravotní péči však neposkytují pouze právnické osoby, ale též osoby fyzické.

Problematika právní formy některých zdravotnických zařízení je politicky vysoce citlivou otázkou a souvisí s politickými spory mezi současnou vládní koalicí a opozicí.

Zdravotnická zařízení jsou v právním vztahu veřejného zdravotního pojištění subjektem povinným. V případě, že mají smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou pojištěnce, jsou povinna vykonávat lékařskou péči bezplatně na základě veřejného zdravotního pojištění a posléze jim má být finanční částka uhrazena zdravotní pojišťovnou. Vyžadování přímého placení ze strany pojištěnce by bylo v takovémto případě protizákonné.

Oproti tomu zdravotnická zařízení od 1. ledna 2008 nově účtují pacientům regulační poplatek, který je jejich příjmem.

Zdravotní pojišťovna poskytuje zdravotnickému zařízení úhradu za provedené výkony buď na základě seznamu výkonů s bodovými hodnotami nebo na základě paušálů za poskytnuté služby. Stanovení takovýchto částek je velice komplikovaným procesem a například hodnoty bodu, výše úhrad zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění a regulační omezení se vždy na následující kalendářní rok dohodnou v dohodovacím řízení zástupců Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních zdravotnických zařízení. Tuto dohodu právně posoudí Ministerstvo zdravotnictví a vydá ji jako vyhlášku.

2.4 Zaměstnavatelé

Zaměstnavatel vystupuje jako subjekt právního vztahu veřejného zdravotního pojištění v případě, že je plátcem pojistného za svého zaměstnance. Zaměstnavatel odvádí nejen část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance, ale současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

Zaměstnavatel má vůči zdravotním pojišťovnám krom povinnosti platit pojistné taktéž oznamovací povinnost, která spočívá v tom, že ve lhůtě osmi dní je povinen oznámit nástup zaměstnance do zaměstnání a ukončení pracovního poměru, změnu zdravotní pojišťovny, kterou je mu povinen oznámit zaměstnanec a skutečnosti rozhodné pro stanovení povinnost státu platit pojistné. Zaměstnavatel má též povinnost vést o oznamovaných skutečnostech evidenci a dokumentaci.

V případě, že neplní své povinnosti či je neplní řádně, hrozí zaměstnavateli pokuta, penále nebo přirážka k pojistnému. Přirážka k pojistnému je specifický druh sankce ze strany zdravotní pojišťovny vůči zaměstnavateli, u kterého docházelo k opakovanému výskytu nemocí z povolání nebo výskytu pracovních úrazů se shodných příčin. Tato přirážka může obsahovat maximálně 5 % z podílu na jím hrazeném pojistném všech zaměstnanců.

2.5 Stát

Jak již bylo zmíněno výše, stát vystupuje v právním vztahu veřejného zdravotního pojištění v řadě různých rolí. Je tvůrcem právních norem, kterými se právní vztah řídí. Je nutné připomenout, že veřejné zdravotní pojištění a otázky s ním související upravuje jako ústavní právo, tak zákony a mezinárodní smlouvy a v neposlední řadě i podzákonné předpisy. Normotvorba ze strany přímo i nepřímo volených osob je projevem výkonu státní moci v demokratickém státě.

Stát a jeho orgány však vystupuje též jako zaměstnavatel a vlastník či spoluvlastník zdravotnických zařízení. Pokud se vyskytuje v tomto postavení, není podstatné to, že se jedná o stát či jeho správní či samosprávný orgán, ale právě ona pozice zaměstnavatele, který je povinen za zaměstnance platit část jeho pojistného, nebo zdravotnického zařízení, které vstupuje do právního vztahu se vzájemnými právy o povinnostmi s pojištěncem či zdravotní pojišťovnou.

V rámci moci výkonné, konkrétně pak výkonu veřejné správy, mají různé správní orgány různá oprávnění vůči dalším subjektů. Typicky jde o to, že zákonem zřídil Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, mám v jejích orgánech určité zákonem zaručené zastoupení a kontroluje její činnost a hospodaření. Stejně tak stát, konkrétně ministerstvo zdravotnictví po vyjádření ministerstva financí, povoluje vznik zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven a posléze kontroluje jejich činnost a má právo jim ukládat různé sankce.

V samotném vztahu veřejného zdravotního pojištění pak jako subjekt vystupuje stát v roli plátce veřejného zdravotního pojištění za osoby, které vymezují ustanovení § 7 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Jedná se o:

a) nezaopatřené děti

b) poživatele důchodu z důchodového pojištění

c) příjemce rodičovského příspěvku

d) ženy na mateřské a rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství

e) uchazeče o zaměstnání včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé zaměstnání

f) osoby pobírající dávku pomoci v hmotné nouzi a osoby s nimi společně posuzované

g) osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), a osoby pečující o tyto osoby, a osoby pečující o osoby mladší 10 let, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost),

h) osoby povolané k vojenskému cvičení

i) osoby ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby nebo osoby ve výkonu trestu odnětí svobody

j) osoby uvedené v § 5 písm. c), které jsou příjemci dávek nemocenského pojištění

k) osoby, které jsou plně invalidní nebo které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod

l) osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku, nejde-li o osoby uvedené v písmenu c) nebo d).

m) mladistvé umístěné ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy.

n) osoby vykonávající dlouhodobou dobrovolnickou službu

o) cizince, kterým bylo uděleno oprávnění k pobytu na území České republiky za účelem poskytnutí dočasné ochrany podle zvláštního právního předpisu

p) žadatele o udělení mezinárodní ochrany a jeho dítě narozené na území, cizince, jemuž bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu, a jeho dítě narozené na území

Existují i úvahy o tom, že by se stát mohl zbavit této povinnosti a oněm osobám či osobám o ně pečujícím zvýšil poskytl daňové úlevy či vyšší finanční podporu jinou formou.

Specifické postavení má v sytému veřejného zdravotního pojištění má Centrum mezistátních úhrad, které je sdružením právnických osob, konkrétně zdravotních pojišťoven. Centrum mezistátních úhrad sdružuje všechny zdravotní pojišťovny v České republice. Vzniklo v roce 2001 na základě výzvy k založení a následného pověření ze strany Ministerstva zdravotnictví ČR.

Sdružení vykonává řadu činností včetně informační a poradenské, vedení statistik atd., ale jeho hlavním úkolem je úhrada plateb za zdravotní péči, která byla poskytnuta cizím státním příslušníkům zdravotnickými zařízeními.

Závěr

Veřejné zdravotní pojištění a jeho podoba byly, jsou a osobně předpokládám, že v budoucnu i nadále budou předmětem řady různých diskusí a kontroverzí, stejně jako fungování sociálního zabezpečení a zdravotnictví obecně.

Osobně předpokládám, že i nedále bude docházet k různým, více či méně zásadním změnám jeho podoby, a to zejména v souvislosti se skutečností, že bude ubývat osob v produktivním věku, ale lze předpokládat, že samotný model veřejného zdravotního pojištění opuštěn nebude.

Z hlediska subjektů nelze vzhledem k povaze věci předpokládat zásadní změny v jejich vymezení. Jedinou možnou zásadní změnou v tomhle ohledu je změna postavení státu jako plátce, ale i kdyby jím přestal být, fakticky bude placení pojistného osobám, za které jej nyní platí, jinou formou financovat i nadále. Samozřejmě, že též možné, že pro nějaký specifický účel vznikne nějaký nový orgán typu Centrum mezistátních úhrad.

Co se však bude i nadále měnit je obsah konkrétních vzájemný práv a povinností mezi jednotlivými subjekt právního vztahu veřejného zdravotního pojištění, systém jejich kontroly ze strany státu atd. Složitou otázkou je, co přinese nového evropské právo

Literatura

Centrum mezistátních úhrad: O Centru mezistátních úhrad [online]. [citováno 22. 6. 2008]. Dostupné z WWW: <http://www.cmu.cz/cmu/onas?Itemid=175>

Euroskop: Zdravotní a sociální pojištění při studiu v zahraničí [online]. [citováno 22. 6. 2008]. Dostupné z WWW: <http://www.euroskop.cz/610/sekce/zdravotni-a-socialni-pojisteni-pri-studiu-v-zahranici/>

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3

Krebs, V. a kol. (2007): Sociální politika, 4. vyd. Praha: ASPI, a. s. ISBN 978-80-7357-276-1

Kuklová, D., Šubrt, B. (2002): Povinnosti zaměstnavatele v oblasti zdravotní péče o zaměstnance, 4. vyd. Olomouc: Nakladatelství ANAG. ISBN 80-7263-127-6

Portál veřejné správy České republiky: Odvod pojistného na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance [online]. [citováno 22. 6. 2008]. Dostupné z WWW: < http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/_s.155/708/place?uzel=2&POSTUP_ID=659&PRVEK_ID=760>

Šourková, P. (2007): Veřejné zdravotní pojištění - obecná charakteristika, bakalářská práce, Brno, Právnická fakulta Masarykovy univerzity.

Tröster P. a kol. (2005): Právo sociálního zabezpečení, 3. vyd. Brno: C. H. Beck. ISBN 80-7179-856-8

Vaňková, M. (2005): Subjekty právního vztahu zdravotního pojištění, diplomová práce, Brno, Právnická fakulta Masarykovy univerzity.

Zákon č. 2/1993 Sb. (Listina základních práv a svobod) ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Obsah

Úvod ....................................................................        str. 2

1. Veřejné zdravotní pojištění v České republice ................          str. 3

1.1 Právní vztahy veřejného zdravotního pojištění...............         str. 6

2. Subjekty v právním vztahu veřejného zdravotního pojištění          str. 7

2.1 Pojištěnci..........................................................          str. 8

2.2 Zdravotní pojišťovny............................................          str. 11

2.3 Zdravotnická zařízení...........................................          str. 12

2.4 Zaměstnavatelé...................................................         str. 13

2.5 Stát.................................................................          str. 14

Závěr....................................................................         str. 17

Literatura...............................................................         str. 18

Obsah...................................................................         str. 20

Zákon č. 2/1993 Sb. (Listina základních práv a svobod) ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 162

Tröster P. a kol. (2005): Právo sociálního zabezpečení, 3. vyd. Brno: C. H. Beck. ISBN 80-7179-856-8, str. 141

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 163

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 164

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tröster P. a kol. (2005): Právo sociálního zabezpečení, 3. vyd. Brno: C. H. Beck. ISBN 80-7179-856-8, str. 142

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 165

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 165

Euroskop: Zdravotní a sociální pojištění při studiu v zahraničí [online]. [citováno 22. 6. 2008]. Dostupné z WWW: < http://www.euroskop.cz/610/sekce/zdravotni-a-socialni-pojisteni-pri-studiu-v-zahranici/>

Vaňková, M. (2005): Subjekty právního vztahu zdravotního pojištění, diplomová práce, Brno, Právnická fakulta Masarykovy univerzity.

Tröster P. a kol. (2005): Právo sociálního zabezpečení, 3. vyd. Brno: C. H. Beck. ISBN 80-7179-856-8, str. 144

Tröster P. a kol. (2005): Právo sociálního zabezpečení, 3. vyd. Brno: C. H. Beck. ISBN 80-7179-856-8, str. 144

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 171

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 162

Tröster P. a kol. (2005): Právo sociálního zabezpečení, 3. vyd. Brno: C. H. Beck. ISBN 80-7179-856-8, str. 142

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 175

Tröster P. a kol. (2005): Právo sociálního zabezpečení, 3. vyd. Brno: C. H. Beck. ISBN 80-7179-856-8, str. 146

Portál veřejné správy České republiky: Odvod pojistného na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance [online]. [citováno 22. 6. 2008]. Dostupné z WWW: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/_s.155/708/place?uzel=2&POSTUP_ID=659&PRVEK_ID=760>

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 174

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 175

Tröster P. a kol. (2005): Právo sociálního zabezpečení, 3. vyd. Brno: C. H. Beck. ISBN 80-7179-856-8, str. 148

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 179

Krebs, V. a kol. (2007): Sociální politika, 4. vyd. Praha: ASPI, a. s. ISBN 978-80-7357-276-1, str. 338

Tröster P. a kol. (2005): Právo sociálního zabezpečení, 3. vyd. Brno: C. H. Beck. ISBN 80-7179-856-8, str. 149

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 192

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 192

Vaňková, M. (2005): Subjekty právního vztahu zdravotního pojištění, diplomová práce, Brno, Právnická fakulta Masarykovy univerzity.

Tröster P. a kol. (2005): Právo sociálního zabezpečení, 3. vyd. Brno: C. H. Beck. ISBN 80-7179-856-8, str. 144

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Portál veřejné správy České republiky: Odvod pojistného na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance [online]. [citováno 22. 6. 2008]. Dostupné z WWW: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/_s.155/708/place?uzel=2&POSTUP_ID=659&PRVEK_ID=760>

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 173

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 193

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Gregorová, Z., Galvas, M. (2005): Sociální zabezpečení, 2. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK. ISBN 80-7239-176-3, str. 181

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Centrum mezistátních úhrad: O Centru mezistátních úhrad [online]. [citováno 22. 6. 2008]. Dostupné z WWW: <http://www.cmu.cz/cmu/onas?Itemid=175>