Zdravotní politika

Každý jedinec se snaží zachovat a ochraňovat svoje zdraví - úloha státu spočívá v tom, že umožňuje jedinci tyto snahy realizovat na co nejvyšší úrovni. Klíčovým principem zdravotní péče je princip sociální solidarity, který zaručuje, aby se zdravotní péče dostala všem, kteří ji potřebují bez ohledu na jejich platební schopnost.

Naše republika se jako člen Evropské Unie musí řídit principy WHO (World Health Organization), jejímž cílem je sjednotit zdravotní politiku všech států EU.

Cíle WHO jsou:

ü zajistit rovnost ve zdraví různým sociálním skupinám. Mezi sociální skupiny se řadí např. bezdomovci, etnické menšiny, cizinci, těhotné ženy, děti a starší lidé.

ü kultivace fyzického a duševního potencionálu člověka prostřednictvím osvětovými programy, podporou sportovních a kulturních aktivit atd.

ü snižování nemocnosti a invalidity

Ø v rámci sociální prevence kontrola bezpečnosti práce v podnicích

Ø autonehody - zkvalitnění stavu silnic; více kontrol řidičů - dodržování předpisů a kontrola alkoholu v krvi řidiče

Ø nemocnost - preventivní programy, celoplošné očkování proti chřipce, angíně, klíšťové encefalitidě

ü snižování počtu předčasných úmrtí

Kritéria posuzování zdravotnictví:

ü dle efektivnosti činnosti zdravotnických organizací

ü dle kvality poskytované péče

ü dle rovnosti poskytované péče

ü dle nákladnosti poskytované péče

Úloha státu:

ü vytvoření efektivního systému zdravotní péče a jejího financování

ü zabezpečuje určité priority ve kterých trh selhává: nezávadnost potravin, způsob použití pesticidů, ochrana půdy, vody a životního prostředí, rozvíjí vzdělanost obyvatelstva

Zdravotní politika zahrnuje dva druhy aktivit:

ü aktivity zaměřené k léčení - tedy k obnově nebo navrácení zdraví. Tato politika řeší již vzniklé problémy a její realizace je finančně velmi náročná

ü aktivity zaměřené na ochranu a podporu zdraví neboli prevence. Tento druh politiky se snaží předcházet problémům, které mohou vniknout.

Zvýšená zdravotní péče je směřována na tyto skupiny občanů:

ü ženy

ü děti

ü mladiství

ü kuřáci

ü těžce pracující

ü staří lidé

V roce 1997 vstoupil v platnost zákon o veřejném zdravotním pojištění místo zákona o všeobecném zdravotním pojištění. Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit zdravotní stav. Hradí se zdravotní péče poskytnutá na území ČR, ale i částka, která byla vynaložena na neodkladné léčení při pobytu v cizině, a to do výše adekvátní úhradě na území ČR.

Zdravotní pojištění vzniká:

ü dnem narození, kdy nemluvně se stává pojištěncem pojišťovny, kde je pojištěná jeho matka

ü dnem, kdy se stane občan zaměstnancem nebo získáním trvalého pobytu

Zdravotní pojištění zaniká:

ü úmrtím

ü změnou trvalého pobytu (odstěhování se mimo ČR)

Zdravotní soustavy:

ü Centralizovaná soustava zdravotnictví - vše určuje a řídí stát

ü Národní soustava - existuje ve velké Británii. Systém půl na půl - stát rozhoduje jen o něčem

ü Soustava s povinným zdravotním pojištěním - existuje např. v Německu a v ČR

ü Liberální soustavy - založené na trhu, pojištění je dobrovolní. Existuje v USA.

Povinnost platit pojistné:

ü všechny osoby s trvalým pobytem na území ČR, ale i pro osoby, které jsou zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem na území ČR

ü v případě přímého pracovního poměru si zaměstnanec platí 1/3 pojistného (13,5 % z vyměřovacího základu, minimální vyměřovací základ je minimální mzda) a zaměstnavatel hradí 2/3 pojistného. OSVČ si však platí pojistné zcela sami.

ü stát platí pojistné za nezaopatřené děti (do 26 let), důchodce, ženy na mateřské, osoby pobírající rodičovský příspěvek, nezaměstnaná lidé vedeni na Úřadu práce, osoby pobírající sociální dávky a osoby ve vazbě.

Dle zdrojů financování lze poskytovanou zdravotní péči rozdělit na:

ü osobní potřebu krytou z fondu všeobecného zdravotního pojištění - standardní zdravotní péče hrazená příslušnou pojišťovnou na základě povinného pojištění,

ü veřejnou spotřebu hrazenou ze státního rozpočtu a rozpočtu obcí - zdravotnická zařízení vykonávající státní zájem (hygienické služby, Státní ústav pro kontrolu léčiv apod.),

ü osobní potřebu nezdůvodněnou zdravotním stavem, většinou jako nadstandardní - hrazena pacientem z vlastních zdrojů,

ü institucionální spotřebu, jež zahrnuje služby objednané právnickými osobami - hrazeno institucí, která si toto vyžádala (preventivní lázeňská péče, preventivní rehabilitace apod.).

Finance na zdravotní péči se tedy berou z těchto základních zdrojů:

ü prostředky ze státního rozpočtu,

ü prostředky měst a obcí,

ü prostředky podniků,

ü prostředky obyvatel a jiné.

Pokud jsme pojištěni, pojišťovna za nás hradí:

ü péči léčebnou

ü péči diagnostickou (vyšetřovací)

ü péči rehabilitační

ü péči ambulantní

ü péči ústavní (hospitalizace v nemocnici a ústavu)

ü péči pohotovostí

ü záchrannou péči

ü preventivní péči - některé očkování, posudková činnost, prohlednutí mrtvého a pitva

Pojišťovna nehradí vyšetření a úkony ve vlastním zájmu - kosmetika, plastika. Pokud má vada špatný vliv na psychiku (např. deformace), případ posuzuje posudková komise pojišťovny a je možno hradit úkon z peněz pojišťovny celý, nebo aspoň jeho část.

Hlavním subjektem zdravotní politiky je stát. Stát má zájem o to, aby občané byli zdraví, neboť zdraví obyvatelstva má vliv na ekonomiku a hospodářství. Stát garantuje dostupnost zdravotní péče z hlediska finančního, časového a místního hlediska. Stát také garantuje kvalitu zdravotnictví, zabezpečuje vzdělávání zdravotnických pracovníků, kontrolu léčiv, prostřednictvím hygienické služby dohlíží na čistotu vod, životního prostředí, nezávadnost potravin, ochrana půdy atd.

Subjekty ZP:

ü státní a nestátní subjekty: v rámci zdravotnictví se na fungování ZP podílejí zdravotní pojišťovny, komory, asociace, nadace apod., mimo zdravotnictví se podílejí na fungování ZP obce, podnikatelé, zaměstnavatelé, občanské iniciativy, občané, rodiny apod.),

ü politické strany a zájmové a lobystické skupiny,

ü trh: nezaručuje, že veřejné zdroje získané na základě povinných solidárních plateb budou využity ve prospěch zdraví obyvatel, a proto je potřeba intervence státu.

Druhy zdravotní péče:

ü Primární péče - rychlá a důležitá. Je to místo, kde je pacient prvotně ošetřen. Obvodní lékař, ambulance atd.

ü Sekundární péče - následuje po primární péči. Např. doporučení pacienta do nemocnice, od obvodního lékaře na ambulanci, hospitalizace na oddělení.

ü Terciární péče -doléčování pacienta, je zvládnutý zdravotní stav, ale potřebuje doléčit. Spadá sem především rehabilitace, nácvik samoobsluhy, léčebna dlouhodobě nemocných, rehabilitační ústavy ú oddělení, ošetření doma agenturou zdravotní péče, lázně, ozdravovny.

Je to finanční zabezpečení vznikající v nějaké sociální události a to při:

ü dočasné pracovní neschopnosti (i karanténa)

ü ošetřování člena rodiny

ü v těhotenství a mateřství

Druhy dávek:

ü nemocenská

ü podpora při ošetřování člena rodiny

ü vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

ü peněžitá podpora v mateřství

Výše uvedené dávky nahrazují mzdu, tudíž mzda v období vyplácení dávek, není zaměstnavatelem vyplácena.

Je nutné doložit potvrzení o pracovní neschopnosti, které vystaví lékař a má 4 části:

ü legitimace práce neschopného, které dostane nemocný

ü hlášení o počátku pracovní neschopnosti, které pošle nemocný svému zaměstnavateli

ü hlášení o ukončení pracovní neschopnosti, které má doktor a slouží jako podklad pro vyplácení dávky

ü hlášení OSSZ - kontrola

U dlouhodobějších nemocí je zahájeno invalidní řízení a dávky jsou vypláceny až po dobu 4 roku = podpůrčí doba. Po uplynutí 1 roku se dále vyplácí invalidní důchod.

Nemocenské dávky se poskytují za kalendářní dny. První 3 dny dostane nemocný 50% ze mzdy a další dny 69% ze mzdy.

Podpora při ošetřování člena rodiny:

ü ošetřování dítěte mladšího 10 let - dávky

ü ošetřování jiného člena rodiny - musí žít ve společné domácnosti

Podpora je vyplácena po dobu nejvýše 9 kalendářních dní. Může být poskytnuta i opakovaně několikrát v měsíci. Jde - li o nový případ, musí být pauza 1 den. O dávku žádáme u zaměstnavatele.

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství:

ü náleží ženám, zaměstnankyním, které konaly práci, která je těhotným a matkám zakázána a je proto převedena na jinou práci (vyrovnávací příspěvek)

ü žádost u zaměstnavatele (tiskopis)

Peněžitá pomoc v mateřství náleží zaměstnankyni v pokročilém těhotenství a po porodu v souvislosti s péčí o dítě, nárok má jestliže:

ü žena porodila nebo převzala dítě do trvalé péče

ü je účastna nemoc. pojištění ke dni nástupu na mateřskou dovolenou nebo pobírá

ü nemocenské dávky nebo je v ochranné lhůtě

ü je účastna nemoc. pojištění min. 270 dní v posledních 2 letech před porodem

ü nemá započitatelný příjem ze zaměstnání (= nevydělává)

Všechny tyto podmínky musí být splněny současně